Léto budiž pochváleno

Léto… Čas malin nezralých. Vůně čerstvě posečené trávy. Dotek vody na rozpálené kůži. Sladké letní plody. Osvěžující stín lesa a hebký mech. Vůně dálek a exotiky. Slaný mořský vzduch i chladivé vrcholky hor. Noční obloha za vlahých letních nocí. Milování v trávě.

Zavřete oči. Co se jako první vybaví vám?

Každé roční období má své kouzlo. Léto je přece jen trochu jiné. Dlouhé dny lákají k pobytu na čerstvém vzduchu, většina z nás má v tomto období vytouženou dovolenou a možnost aspoň na chvíli se zastavit a užít si sladkého nicnedělání. Dlouho dopředu vybíráme, kam se letos podíváme – zvítězí krásy Česka nebo vyrazíme do ciziny? Budeme se válet u vody nebo zvolíme aktivní dovolenou?

Po vlastní ose nebo s cestovkou? Vyřešeno, vyrážíme za odpočinkem a zážitky! Kolik lidí, tolik chutí a přání. Ještě přežít balení, dotazy „už tam budem?“, dlouhou cestu a jsme na místě. Chceme si užívat. Nenecháme si zážitky vzít ani věcmi, které nutně potřebujeme, ale při balení zůstaly doma, natož spáleninami od slunce, štípanci od dotěrného hmyzu, střevními obtížemi a podobnými libůstkami. Protože další šance na léto bude zase až za rok.

Dá se toho stihnout spousta, i když nevytáhneme paty za hranice naší krásné zemičky. Třeba strávit polopracovní den na neckyádě v Břeclavi a po zbytek víkendu prozkoumat krásy Pálavy ze země i ze vzduchu. Počasí nádherné, tak to má být.

Člověk je tvor společenský a tak dovolenou často tráví ve společnosti rodiny či přátel. Například v hanácké metropoli Olomouci, městě, kde na každém kroku dýchá historie. Proč pobyt nezačít třeba na koncertě? Že prší? Nevadí, když je dobrá muzika, na déšť se raz dva zapomene. Taky se dá jít do muzea. Na Vlastivědné muzeum si vyhraďte dostatek času, je nabité zajímavými exponáty.

Když prší i další den, už to tak veselé není. Na druhou stranu člověk není zpocený, jen vyleze z hotelu a hmyz také neobtěžuje. Na všem lze najít něco pozitivního. Trošku ten slejvák vadí, když se plánujete na Olomouc podívat ne jen zezdola. Když se však chce, jste dost odvážní a máte skvělého pilota, všechno jde. Hodinka v hangáru, než přejde průtrž mračen se dá strávit třeba povídáním si o letadlech, která v něm stojí. Odměnou je pak mimo jiné pohled na Svatý kopeček, který se vyloupne z mraků pod vámi.

Kdysi bývala v Olomouci vynikající tvarůžková cukrárna. Bohužel už není a musíte za ní kousek popojet, ale vyplatí se. Loštice jsou pověstné výrobou tvarůžků, o čemž se lze přesvědčit v místním muzeu. Možná vás, stejně jako mne, překvapí, jak velký podíl ruční práce stále je při výrobě této speciality nutný. V podnikové prodejně lze nakoupit dobroty, hned vedle vyzkoušet tvarůžkovou zmrzlinu (jen pro otrlé) a pak šup za roh na vynikající dobrůtky z tvarůžků do oné cukrárny. Jeden kousek nikdy nestačí. Mňam.

Když je venku zima a prší, bude víc kapat v krápníkových jeskyních? Třeba v Javoříčské? Bude! A taky tam je ještě větší zima, než venku – krásných 7 stupňů.

Ani po návratu do Prahy netřeba smutnit. Co takhle Pražský hrad po ránu, když ještě většina turistů spí? Nikdy se ty pohledy neokoukají.

Je-li práce potěšením, potkáte při ní leckdy i zajímavé lidi, a tak jsem si za jedním z nich zajela kousek za Jihlavu. Odměnou mi bylo odpoledne ve společnosti nesmírně vzdělaného člověka a prohlídka dílny, kde se vrací lesk a sláva historickým varhanům.

Taky se dá o dovolené stihnout nějaký adrenalinový zážitek (třeba pilotovat letadlo) a o pár dní později si z něj za odměnu vychutnat nádherný západ slunce. Kdo mě zná, ví, že mi slova dojdou málokdy. Ten den se to stalo a já se snažila co nejhlouběji do paměti vrýt všechny ty nádherné scenérie.

Léto budiž pochváleno!

Autorka: Lenka Vargová

Foto: Lenka Vargová