Začátek školního roku není jen o nové aktovce, sešitech a návratu k povinnostem. Je to období, kdy se u dětí velmi rychle ukáže, jak zvládají tlak, změnu režimu, kolektiv i očekávání okolí. Jak poznat první signály, že vaše dítě není v pohodě, ještě dřív, než se objeví problémy ve škole, změny chování nebo zdravotní potíže? A proč je tím nejdůležitějším krokem především své dítě opravdu znát?
To nejdůležitější do školy nekoupíte
Konec srpna. Možná už doma řešíte aktovku, boty, sešity, kroužky, kdo bude děti vyzvedávat a jak se od září zase všechno poskládá dohromady. A já bych vám letos chtěla připomenout ještě jednu věc. Možná mnohem důležitější než všechno, co potřebujeme nakoupit a zařídit. Než začne škola, podívejte se na svoje dítě. Opravdu se na něj podívejte. Jaké je právě teď?
Já totiž každý rok ve své praxi vidím velmi podobný obrázek. Děti nastoupí v září do školy a během dalších týdnů se začnou u některých z nich objevovat nejrůznější potíže. Najednou jsou unavenější. Začnou je bolet bříška nebo hlava. Hůř spí. Jsou podrážděné. Některé začnou být častěji nemocné, jiné nechtějí ráno do školy, další jsou doma vzteklé, přestože ještě před pár týdny byly úplně v pohodě.
A samozřejmě – přijde podzim, děti jsou znovu v kolektivu, potkávají se s viry a infekcemi. To všechno k tomu patří. Jenže za těch více než 35 let, kdy pracuji s dětmi a jejich rodiči, jsem se naučila dívat se ještě o kousek dál. Z pohledu celostní medicíny totiž nikdy neřeším jen otázku: „Co dítě chytilo?“ Zajímá mě také: „Co se v jeho životě změnilo?“
A velmi často se dostaneme právě ke škole.
Možná není problém ve škole. Možná je toho na dítě prostě moc.
Představte si to. Dva měsíce prázdnin. Jiný režim, méně povinností, více spánku, rodiče mají často také trochu volnější hlavu. A během několika dnů se všechno změní. Ráno vstávej. Honem snídaně. Nezapomeň úkol. Máš tělocvik? Odpoledne kroužek. Ve středu angličtina. Ve čtvrtek trénink. Do toho známky, nový učitel, spolužáci, porovnávání, očekávání. A dítě se s tím vším musí nějak srovnat. Jedno to zvládne levou zadní. Druhé začne být unavené. Třetí začne mít pocit, že není dost dobré. Čtvrté se bojí udělat chybu. Páté může řešit vztahy ve třídě a doma o tom vůbec neřekne. A právě tady podle mé zkušenosti rodiče někdy hledají problém až příliš pozdě. Teprve když dítě začne být nemocné, nechce do školy nebo se výrazně změní jeho chování.
Ve své terapeutické praxi vidím u velké části dětí, se kterými rodiče přicházejí kvůli opakovaným potížím, vedle tělesné stránky také výraznou psychickou zátěž. Někdy je to tlak na výkon. Jindy pocit méněcennosti. Strach, že něco nezvládnou. Problém v kolektivu. Příliš mnoho kroužků. Nebo prostě jen dlouhodobý pocit, že musí fungovat jinak, než je jim přirozené.
A tělo na dlouhodobý stres reaguje. U dětí stejně jako u dospělých může ovlivnit spánek, trávení, energii i celkovou odolnost organismu. Proto pro mě psychika a tělo nikdy nejsou dvě oddělené věci.
Jenže jak mám vědět, co moje dítě potřebuje? Tohle je otázka, kterou od rodičů slýchám velmi často.
Protože každé dítě je opravdu jiné. A to, co funguje perfektně na jedno, může být pro druhé úplně špatně. Jedno dítě potřebuje přesně vědět, co bude. Druhé potřebuje prostor a svobodu. Jedno potřebuje slyšet pochvalu. Druhé se při přílišné pozornosti stáhne. Jedno přijde ze školy a začne vám vyprávět úplně všechno. Z druhého nedostanete ani slovo – a přesto uvnitř může prožívat obrovské množství emocí. A tady se dostáváme k něčemu, co považuji ve výchově za naprosto zásadní:
Nejdřív potřebujeme poznat dítě, které vychováváme.
Ne dítě podle knížky. Ne dítě vaší kamarádky. Ani jeho sourozence. To vaše. Právě proto jsem vytvořila Kódy duše dítěte. Rodiče v nich mohou lépe pochopit přirozené nastavení svého dítěte – odkud čerpá energii, co ho posiluje, co ho naopak vyčerpává, jak se projevuje, když je v pohodě, a co se s ním může dít ve chvíli, kdy se dostává do nepohody a dlouhodobého napětí. Najednou totiž můžete zjistit, že něco, co jste považovali za tvrdohlavost, má úplně jinou příčinu. Že dítě, které jste se snažili „víc motivovat“, možná nepotřebovalo další tlak. Nebo že dítě, o kterém jste si mysleli, že je líné, je ve skutečnosti už dlouho přetížené. A v tu chvíli se často změní nejen dítě. Změní se hlavně způsob, jakým se na něj díváme.
A ještě jedna věc - sebehodnota dítěte.
Protože od září začne být vaše dítě zase hodnocené. Dostane jedničku. Dostane pětku. Něco mu půjde. Něco mu nepůjde. Někdo ho pochválí. Někdo si ho nevybere do týmu. Někdo bude mít lepší mobil, dražší boty, více kamarádů nebo tisíce sledujících. A my nemůžeme dítěti odstranit ze života všechny situace, které ho zabolí. Můžeme mu ale doma pomáhat stavět něco mnohem důležitějšího – vnitřní pocit, že jeho hodnota se nemění podle toho, jaký výkon právě podalo. A to se nevytváří větou: „Musíš si víc věřit.“ Vytváří se to tím, jak s dítětem mluvíme, když něco pokazí. Jak reagujeme na trojku. Jestli ho srovnáváme. Jestli ho vyslechneme, než začneme radit. Jestli smí říct, že už je toho na něj moc. A jestli vedle nás může být samo sebou, aniž by mělo pocit, že musí být pořád lepší.
Takže až budete poslední srpnové dny kontrolovat, jestli už máte všechno do školy, zkuste letos přidat ještě jednu malou kontrolu. Ne aktovky. Dítěte. Sedněte si k němu a třeba se jen zeptejte:
„Je něco, na co se v září těšíš? A je něco, čeho se trochu bojíš?“
A potom chvíli nic nedělejte. Neraďte. Neříkejte mu, že se nemá čeho bát. Jen poslouchejte. Protože ať jste pro své dítě vybrali státní školu, soukromou školu, alternativní vzdělávání nebo domácí výuku, jedna věc je pořád stejná: Žádný vzdělávací systém nezná vaše dítě tak jako vy.
A čím lépe mu rozumíte, tím dříve můžete poznat, že se něco mění. Ještě předtím, než začne dítě křičet, že do školy nechce. Ještě předtím, než začne pochybovat samo o sobě. A někdy i předtím, než nám začne prostřednictvím svého těla ukazovat, že už toho bylo příliš. Možná je právě tohle jedna z nejlepších věcí, kterou mu můžete do nového školního roku dát. Ne dokonale připravenou aktovku. Ale rodiče, kteří ho opravdu znají.
S láskou Šárka Sarah
Autor: Gifts of Life, Šárka Sarah Palkosková
Foto: Gifts of Life (se souhlasem)