Předčasný návrat se nevyplácí.
Kdysi můj syn Pavlík v jiném města než bydlíme, upravoval svůj nový byt a tak na víkend jsem mu jel pomoci. Celou sobotu jsme makali s tím, že budeme v neděli pokračovat. Jenže navečer mi synáček oznámil, že v neděli nepracuje. Já měl doma nahlášeno, že přijedu až v neděli večer. Jelikož jsem se dozvěděl, že vlastně práce skočila a já se rozhodl, že tedy pojedu domů. Pavlík mě hodil autem do na vlak a já jel domů. Byl sice večer, ale to nevadilo. Těšil jsem se domů.
Když jsem přišel k domovním dveřím, stály tam hnědé pánské boty.
No, moje nebyly. Říkal jsem si, že asi máme návštěvu. Ale obyvák byl prázdný.
Svítilo se v bývalém dětském pokojíčku.
A hle, tam seděla moje žena s naším sousedem u lahvičky vína. Víno se mnou nikdy žena nechtěla pít, ale tady sklínky byly nalité a flaška stála na stole. Jen jsem zíral.
A v očích sedících zíralo zděšení, překvapení.
Překvapení bylo samozřejmě oboustranné.
Ač bych asi jindy vybouchl, zachoval jsem klid a odešel ven, na zahradu. Ani nevím, jak se ten blbec od vedle vytratil. No spát jsem dlouho chodil do obyváku na gauč.
Ten debilní soused byl paradoxně můj bratranec.
A poučení? Nechoď domů předčasně!
P.S. přiložené foto je jen ilustrační 🙂
i mě :-)♥
no nechcela by som zažiť
také by mě to užíralo.
i mě :-)♥
Zajímavý příběh.
i to je život, Petrovi je dnes už k 80.ti letům, tak se ze svých mladých let “vypisuje” a jistě je již bere s nadhledem
Hned jsem se Petra ptala, zda to byl konec jejich vztahu…, ale nebyl, Petr odpustil… dnes již spolu nejsou… ♥
no asi do nekonečna odpouštět nezvládl…
tak to jistě ne
To jsou tedy radosti 🙈 Ovšem já bych asi radši znala pravdu, koho mám vedle sebe… Neumím zavírat oči a tvářit se, že se nic neděje. Což mi někteří i zazlívají, že klidně jdu do konfrontace místo hraní mrtvého brouka 🤷 Každý to má jinak no…
je to tak….já jsem taky pro okamžitou konfrontaci situace 🙂
No nechtěla bych to zažít ani náhodou a ani v takovém vztahu žít.