Jak zabavit děti v době nouzového stavu, když jsou zavřené školy, zájmové kroužky nefungují, setkávání s ostatními není dovoleno? Hodně se o tom mluví, píše, v televizi nás zprávy upozorňují na to, jak se situace nelepší a nikdo neví, jak dlouho tato izolace bude trvat.
Sociální odloučení je asi to nejhorší z toho všeho, co se děje. I když onemocnění taky není žádná výhra, kterou by si člověk přál…
Život dnes není vůbec jednoduchý. Někdo je nemocný, další nemá práci nebo peníze, lidé nosí roušky, mají strach z neznáma, z nejasné budoucnosti a ani na psychice to nikomu nepřidá.
Přesto bylo v minulosti i hůř. Moje babička zažila válku, nucené práce v Německu, bombardování, jiní zase politické uvěznění v době komunismu, nesvobodu slova apod…
Demokracie je moc důležitá. I když v době covidové jsou mnohá omezení a svobodu si člověk představuje jinak, stále věříme, že zase bude líp.
Jak ale vysvětlit dítěti s autismem a mentální retardací, co se to vlastně děje? A proč a jak dlouho to bude trvat? Do školy se nemůže, protože je zavřená, ne proto, že by tam děti nikdo nechtěl. A tak děláme každý den nové úkoly, tedy v rámci možností, snažíme se vyplnit čas něčím, co nám to čekání na” normální dny” a ten nastavený stereotyp trochu zkrátí.
Dcera autistka nám roztrhala kalendář i rozvrh do školy, protože zjistila, že je to jinak než by být mělo. Mluvit neumí, přesto je to projev jejího nesouhlasu s tím, co se děje. A tak doma cvičíme, zpíváme, chodíme krmit kachny a doufáme, že se brzy na vrátíme k našemu každodennímu normálu.
