Stačí zavřít oči a vše si v duchu představit. Již málokde vidíme typické Ladovské vánoce.
Cukroví je napečeno.
Stromeček ustrojen.
I Ježíška jsem zahlédla poletovat okolo našeho domu.
Jmelí je zavěšeno. Láska je z nás cítit.
Svíčky i kapři jsou přichystány.
Z povzdálí jsou slyšet zvony z kostela.
Nikdo z lidí by neměl být sám.
Bílou plání k nám se snáší tajná přání. Bim. Bam.
Časy se mění,
dřív o Vánocích…
sen propadal snění,
když venku padal sníh.
To k Vánocům patří,
tak jak děda mráz.
Jak svíčky a kapři,
jak víra co je v nás…
Jak láska a jmelí,
jak zvony co zní…
pár hodin nás dělí,
od překvapení…
A ten kdo se postí,
má na večer hlad,
a na rybí kosti,
si pozor musí dát…
To k Vánocům patří,
tak jak děda mráz.
Jak svíčky a kapři,
jak víra co je v nás…
Jak láska a jmelí,
jak zvony co zní…
pár hodin nás dělí,
od překvapení…
Dárky se třídí,
co komu co kam,
a nikdo z lidí,
by neměl být sám…
To k Vánocům patří,
tak jak děda mráz.
Jak svíčky a kapři,
jak víra co je v nás…
Jak láska a jmelí,
jak zvony co zní…
pár hodin nás dělí,
od překvapení…
Zdroj fotografií vyhledávač google.com
