Zkušenost s intermediální péčí: Jak jsme zvládli první týdny s předčasně narozenými dvojčaty
Byla neděle 8. listopadu a ten den jsme chtěli s manželem vyrazit do Ikei do Brna na poslední drobnosti do domácnosti.
Jenže co osud nechtěl, ráno v 3.55 jsem ucítila nějaké divné prasknutí a trochu mokro mezi nohama. Rychle jsem se přemístila z postele na zem a vytekla ze mě plodová voda. Vzbudila jsem manžela, posbírali jsme věci a jeli do porodnice. Byla jsem v 35tt.
O půl páté ráno jsme dorazili do Zlínské porodnice. Přijeli jsme i celkem brzy, na to že jsme se vraceli pro moji kartičku pro těhotné.
V nemocnici se nás ujala ne celkem milá sestřička, ale nakonec s ní byla i sranda. Asi jsme ji probudili.
Proběhla běžná prohlídka – ozvy, měření tlaku a sepsání všech papírů.
Potom jsem šla na porodní pokoj, ale kvůli tomu, že dvojčátka byly koncem pánevním, jsem věděla, že půjdu na císaře.
Na pokoji zase probíhalo další vyšetření – znova ozvy a tlak, odběry krve (tady to byl mazec. Jelikož jsem byla nateklá, tak mi nešlo ani napíchnout žíly, nakonec se podařilo druhé sestřičce, která přišla na směnu a ta byla ze všech nejlepší), klystýr, cévkování atd.
Jelikož byla neděle, tak směny se střídali později, takže až po deváté hodině jsem se dozvěděla, že na sál půjdu v jedenáct hodin. Operovat mě bude paní doktorka Henčlová a o děti se bude starat přímo pan primář Macko.
Celou dobu tam manžel byl se mnou, pouze na zavádění klystýru odešel. Můžu říct, že vydržet deset minut bylo dost drsné, ale vydržela jsem.
Nastala jedenáctá hodina a já odcházela na sál. Můžu říct, že teprve v tu chvíli mi došlo, že dvojčátka přijdou na svět. Celých osm měsíců jsem je nosila a teď budou na světě. Jak budou vypadat? Budou v pořádku? Budu já v pořádku? To mi vrtalo celou dobu v hlavě.
U sálu jsem se rozloučila s manželem a šla na sál. Tam jsem se vysvlékla do naha, lehla si na lehátko, břicho mi potřeli dezinfekcí a čekalo se na všechny přítomné. Krátce po jedenácté mi paní anestezioložka popřála krásné sny a já usnula.
Narodili se nám holčičky. Adrianka a Natálka. O tom, že čekáme holčičky, jsme věděli od druhého screeningu.
Adrianka se narodila v 11.15hodin a vážila 2380g.
Natálka přišla na svět o dvě minutky později s váhou 2130g.
Výšku nevíme, jelikož holky byly zkroucené, tak je nechtěli natahovat.
Holky byly přemístěny do inkubátoru a odvezeny na Intermediální péči (mediál) z důvodu předčasného narození.
Mě odvezli na pokoj, kde jsem se až další den ráno pokoušela vstát. Musím říct, že ta bolest je děs, ale nedá se nic dělat.
Pár dní to bylo utrpení, ale abych mohla chodit za holčičkama, musela jsem se snažit.
Když jsem holky poprvé uviděla, tak v Adriance jsem spatřila manžela. Natálka to byla taková míchanice nás obou 🙂
Holky byly na mediále celkem 12 dní z důvodu, že nechtěly jíst, takže jsme jídlo do nich dostávaly sondou.
Musím říct, že chodit za nimi každé tři hodiny, na nějakou hoďku, je děs. Hlavně na psychiku. Proto jsem se rozhodla po týdnu odejít z nemocnice a za holčičkama dojíždět, protože se nevědělo, kdy se rozpapají, aby mohly na pokoj za mnou. Holky asi poznaly, myslím si, že z mlíčka, jelikož já jsem byla s nervama na pochodu (neustále dokola – odsávání mléka, přinést ho holkám, přebalit, nakrmit, trošku pochovat, odpočinout si na pokoji a zase to samé, člověku moc nedá, kor, když ostatní maminky mají své miminka u sebe na pokoji a vy ne). No jen co jsem odešla z nemocnice, holky začaly papat, takže za čtyři dny jsem se vracela zpátky. Holky přibíraly a nás za další čtyři dny pustily z nemocnice domů.
Zdroj foto: Katka Huňková
