Namouduši – co jsem se naučila znát, když jsem se stala mámou.
* Můžu si dát kafe i v deset večer a nemusim se bát, že bych neusnula.
* Vážím si úplně obyčejných věcí a ke štěstí mi stačí málo – spánek, jídlo, záchod.
* Naučila jsem se konečně používat matiku v praxi. 2 nebo 3 není totéž, protože 3 je víc.
* I když vím, že jsem tlustá, ošklivá, naštvaná (dosaď si podle sebe), tak se vždycky najde někdo, kdo mě pochválí – po 3 dětech vypadáš skvěle. Je to asi stejná pochvala jako – ale na svůj věk vypadáš dobře.
* I když celý den prohrávám ve hře já versus děti, jsou to oni, kdo musí jít dřív spát a já mám 2 hodiny pro sebe. Co na tom, že je to většinou čas na úklid, prádlo, vaření a co na tom, že mi to daj v noci sežrat a vzbudí mě na mlíko nebo s noční můrou.
* Ztratila nebo neobjevila jsem logiku. Když upeču jakoukoliv buchtu, dort, koláč, sním si to většinou sama. Ale stále mám tendenci, že by mělo být napečeno.
* Když se sprchuju, slyším, že nějaký dítě brečí, i když jsou všichni v klidu nebo spí.
* Dokázali jsme uvést v realitu i chemii a fyziku. Když se dva lidé opačnýho pohlaví, opačných vlastností a stejných morálních hodnot spojí a vznikne z toho dítě, ten boj opačných částic skončí bouřlivým ohňostrojem, na kterým děti dokážou dofrčet až do dospělosti.
* Rodiče na ohňostroji nefrčí. Těm dojde šťáva už v porodnici a musí buď začít šňupat čokoládu nebo si píchat žilou matchu s prozacem.
* Objevila jsem v sobě čistý a silný masochismus. Přes vše výše zmíněné bych nikdy nechtěla nemít děti a každé z nich miluju víc než sebe a dál než existuju.
