Chceme-li v prostředí, kde žijeme, komunikovat kvalitně, musíme daný jazyk výborně ovládat. Jinak snadno narazíme a konflikt z neporozumění je na světě raz, dva. Z pohledu dospělého žádná tragédie, vše se dá vysvětlit. Z pohledu dítěte – možná problém, který stojí nejen za povšimnutí. Výchova dítěte v bilingvním a multilingvním prostředí má jistě své výhody, ale také mnohá úskalí.
Jaká jsou její pozitiva, ale i rizika?
Se smíšenou rodinou či partnerstvím jiných kultur jsme se pravděpodobně setkali už všichni. Dvě jiné kultury – dva jiné jazyky, odlišné způsoby komunikace, různá místa pobytů. Bilingvismus (dvojjazyčnost) není v Čechách nic neobvyklého. Přirozený bilingvismus pro dítě znamená, že se učí oběma jazykům v přirozené komunikaci (nejedná se o umělý školský).
V posledních letech se však stále častěji setkáváme také s dětmi, vyrůstajícími v trilingvní (trojjazyčné) či multilingvní (vícejazyčné) rodině.
Pokud se například Češka provdá za Francouze, obvykle svůj rodný jazyk vzájemně neovládají a doma hovoří anglicky. S dítětem komunikují třemi jazyky – česky, francouzsky anglicky. Žije-li tato rodina navíc mimo rodné území jednoho z rodičů, například v Japonsku, mají doma Babylon. Musí se naučit i jazyk země, kde současně žijí a jazyk instituce (školka, škola), kterou dítě navštěvuje. (Pokud si nevyberou školu, kde je hlavním jazykem ten, který již dítě ovládá.)
Z výzkumů vyplývá, že multilingvní rodiče, vidí v mnohojazyčnosti svých dětí většinou jen samé výhody. Odborná veřejnost, ale zejména samy multilingvní děti staršího školního věku, s nimi tento názor vždy nesdílejí.
Výhody multilingvní výchovy
Autoři mezinárodního projektu Multilingual Families uvedli 9 základních výhod přirozené mnohojazyčnosti :
KREATIVITA – mnohojazyčnost může příznivě ovlivňovat rozvoj a pružnost tvůrčího myšlení.
OTEVŘENOST- výchova dětí v mnohojazyčném prostředí může dobře působit na schopnost akceptovat a respektovat jiné kultury. Tato kompetence je pozitivně přijímána zejména v dospělosti.
FLEXIBILITA – multilingvismus může dětem usnadnit adaptaci na odlišná prostředí, v jiných komunitách. Pomáhá přirozené flexibilitě a přizpůsobivosti.
KOMPETENCE K UČENÍ – mnohojazyčné děti obvykle prokazují vysokou schopnost učit se, jsou dobře vybaveny schopností správně analyzovat a řešit problémy. Intuitivní a přirozený způsob učení se jazykům, může vzbudit hlubší a širší zájem o vzdělávání se obecně.
KOMUNIKACE- vícejazyčnost obvykle příznivě ovlivňuje komunikační dovednosti dítěte.
SEBEDŮVĚRA – pokud dětem vytvoříme podmínky pro přirozený rozvoj, včetně jejich kulturního a jazykového pozadí, přispějeme k rozvoji přirozeného sebevědomí.
ŠIRŠÍ VŠEOBECNÝ ROZHLED – mnohojazyčnost pomáhá překonávat černobílé vidění světa, vnímat věci a události v širší perspektivě.
SPOLEČENSKÝ PŘÍNOS – tolerance k různorodosti jazyků ve společnosti a přenos kulturního bohatství.
ROZMANITOST- mnohojazyčné děti pronikají snáze do více kultur, mají větší příležitosti kulturního vyžití.
Nevýhody multilingvní výchovy
Píšeme-li o nevýhodách vícejazyčnosti, pozornost by měli zbystřit zejména rodiče dětí s nerovnoměrným či opožděným vývojem. Vhodnost či nevhodnost multilingvní výchovy by měli včas konzultovat s klinickým logopedem a psychologem.
VÝVOJOVÁ PORUCHA ŘEČI – vyrůstá-li dítě v podnětném prostředí a optimálních podmínkách,má-li dobré individuální dispozice (dobrou paměť, hudební sluch, průměrný intelekt, normální řečový vývoj), je předpoklad, že u něj mnohojazyčná výchova bude úspěšná. Pokud u dítěte dochází k opožďování v raném vývoji, zejména v psychomotorice, signalizuje to mj. pozdější problémy v řeči. Pro tyto děti je mnohojazyčná výchova zejména v raném období nevhodná.
MIXOVÁNÍ JAZYKŮ – děti z mnohojazyčných rodin jazyky často mixují, pletou si je, mohou mít problém s porozuměním. To může vést k šikanování a ponižování z řad jejich vrstevníků.
NIŽŠÍ SLOVNÍ ZÁSOBA- vícejazyčné děti nedosahují stejné úrovně slovní zásoby ve všech jazycích tak, jako děti monolingvní.
IDENTITA – multilingvní děti mívají v pozdějším věku problém s vlastní identitou. Mluví jazykem matky, jazykem otce a například i jazykem společnosti, v které žijí. Uvědomit si, ke kterému národu vlastně patří, je pro ně často složité.
NÁROČNOST- mnohojazyčná výchova je náročná a komplikovaná. Rodiče musí vynaložit velké úsilí, aby dítě nemělo v hlavě zmatek a neustále dodržovat pravidla mnohojazyčné výchovy.
VZORY – nesprávně naučený rodný jazyk rodiče se později těžko odnaučuje. Chyby v přízvuku, gramatice, nevhodné používání idiomů, překládání jazyka, komplikují dítěti každodenní komunikaci s rodilými mluvčími.
TALENT PRO JAZYKY – jsou případy, kdy dítě jazyk jednoho z rodičů nezvládá, nemá pro něj vlohy a dostatečný potenciál.
CITOVÁ BARIÉRA – pokud rodič se svým dítětem musí z nějakého důvodu komunikovat pro něj cizím jazykem, je vztah rodič x dítě ochuzen, a to jak v citové, tak i kulturní rovině.
KOMUNIKACE S PRARODIČI – babička a děda jsou mnohdy svým vnoučatům na míle vzdáleni, osobní kontakt jim nesmírně chybí. Často se vzájemně ani nedokáží domluvit a vzniká mezi nimi komunikační bariéra.
Výchova dětí s dvěma, třemi nebo více jazyky je v mnoha případech úspěšná, nicméně vyžaduje velké nároky na dodržování pravidel multilingvismu. Grandmord princip doporučuje, aby každý člen ML rodiny mluvil na dítě pouze jedním jazykem. Dítěti se tak usnadní rozlišování jazyků a udrží je odděleně.
Jaké máte zkušenosti s vícejazyčnou výchovou vy?
Zdroj foto: Shutersstock
