Moudrý muž a fracek

Vždy jsem se bránil tomu, rozdělovat své nitro na části. Na vnitřní dítě, kritika, muže, ženu, strýčka, tetičku… Bral jsem to jako zbytečné berličky k pochopení toho všeho, co v sobě mám a snažím si zpracovat. Jako otravnou objížďku na své cestě, jako retardéry, zpomalovače mé rychlosti.

Ale při vší té snaze o vnitřní jednotu a klid musím přiznat, že k určitému rozdělení, nebo rozdílení, protože v mém jednání jsou někdy rozdíly, nakonec došlo. Ano, je ve mně moudrý muž a fracek. Nebylo jednoduché si to přiznat, ale ukázalo se to velmi prospěšné ve chvíli, kdy jsem pochopil, co tihle dva každý za sebe vlastně zastupují.

Tušíte?

Moudrý muž je zástupcem duše, lásky, samozřejmě moudrosti a klidu, intuice, radosti, soucitu a pochopení …

Fracek je hlavně ego, tedy naučené, opakující se myšlenky, vytvořené programy ovlivňující mé jednání, naučené reakce na situace, nedocenění, měření se, očekávání, obviňování, naschvály, sebelítost, pochybnosti …

Můžeme si je nazvat samozřejmě každý jinak, ale pravděpodobně zjistíme, že tyhle dva má v sobě zastoupené většina z nás, ne-li každý, také. Hodný a zlý vlk. Znáte? Jak záleží na tom, kterého krmíte? Potrava pro duši a potrava pro ego.

A najednou mi to nepřijde, jako berlička, ale jako slušný akcelerátor mého vývoje.

Po tomto rozdělení se, jsem začal bedlivě sledovat, který ten ve mně za mě v danou chvíli jedná, nebo ještě před jednáním, chcete-li konáním, dává podněty k nějakému jednání. Tedy kdo šeptá, jak reagovat a co dělat. Je to neskutečně zajímavé studium. Pokud už jsem schopen rozeznat, který z nich to je, což za chvíli studia není problém, můžu v případě fracka jít dál a za pomoci moudrého muže začít zkoumat, co to má, kluk jeden ušatá, za program a případně, kde ho nakoupil.

Co se mě to, moudrý muži tak dotklo, že cítím nasranost???

Dotkla se tě, milý fracku, poznámka od člověka, kterého považuješ za méně chytrého, než se cítíš být ty. Znejistil tě. Cítíš pochybnosti. Začínáš se přeměřovat a pochybovat sám o sobě. Říkáš si, co když má pravdu… On?!? Pravdu?!? No možná trochu… A to tě štve, že by mohl mít on pravdu. Štve tě, že tě znejistil. Máš chuť mu to vrátit stejným, nebo silnějším úderem…

Co bys dělal ty?

Vím, že jeho poznámka je od jeho fracka. Vím, že já mám vedle sebe fracka svého, který je tomu jeho hodně podobný. Proto soucítím a má reakce dle toho vypadá.

Ptáte se asi, co je cílem v sebe rozvoji při tomto zjištění. Převychovat fracka? Zničit ho? Opustit?

Ponořen v sebe viděl jsem obraz dvou, jak za ruku jdou vstříc slunci. Životodárnému, hřejivému světlu.

Cílem je tedy jednota. Spojení, přijetí, doplňování se, obohacování se.

Ponořen v sebe vidím oba. Jsem tedy něco za nimi, co je schopno pozorovat, že jsou, kde jsou a jací jsou a co je výsledkem jejich činů. Má podstata je tedy jiná než ten, nebo onen. Jednota, ze které vycházím je v tu chvíli zřetelná.

www.lukas-sodomka.cz