Když těhotenství není takové, jak si ho představujete: Pocity a obavy budoucí matky
I když každá z nás ví o nějakém případu hyení matky, těhotenství by mělo být bezpochyby jedno z nejkrásnějších období každé ženy. Jsem v sedmém měsíci těhotenství a bud mi ještě nic z toho, co se semnou děje, nedošlo nebo mi prostě chybí mateřské pudy.
Všude okolo sebe vidím těhotné maminky, neustále sdílející fotky svého rostoucího břicha, posedlé nakupováním výbavičkou a mluvící ke svému nenarozenému potomku s takovou něhou, že se divím, že maličké nechce za maminkou už teď. Přijdou mi naprosto přirozené a láskyplné.
Já to mám bohužel asi jinak. Otěhotněla jsem neplánovaně, můj manžel měl velkou radost a já byla pár měsíců v šoku. Dokud mi neukázali záznam z ultrazvuku, nevěřila jsem tomu. Samozřejmě jsem hned přestala pít alkohol, jíst moje oblíbené suši, tataraky a plísňové sýry. Nezvedala jsem nic těžkého a začala papat předepsanou kyselinu listovou.
Z mého okolí ví o mém stavu jen pár lidí, včetně rodiny mého manžela a moje maminka. Neměla jsem prostě potřebu vkládat na sociální sítě pozitivní těhotenský test nebo první fotky z ultrazvuku. A už vůbec mě nenapadlo se každý měsíc nakrucovat před zrcadlem s mobilem a vkládat někam moje rostoucí bříško.
Co se týče výbavy, skoro vše jsme dostali darem, což ušetřilo nejen penízky, ale také jsem nebyla vystavena trapasu ohledně mé jak se říct lhostejnosti. Jediné a snad poslední faux pas se mi stalo, když jsem vyslala koupit kočárek z druhé ruky manžela s tchýní. Nedošlo mi, že se jaksi předpokládá, že jako nastávající maminka budu chtít do toho co mluvit. Ale co bych měla vlastně testovat? Já o mateřství na rozdíl od své tchyně nic nevím. Nevím, jaký je rozdíl mezi druhy koleček, nastavitelnosti atd.
Když jsem tuhle seděla u gynekologa, seděly tam se mnou i nějaké maminky, které si začaly povídat jako by se znaly už léta a přitom se seznámily teprve před pár minutami. Jejich konverzace se samozřejmě točila výhradně kolem miminka a na jejich pár pokusů připojit mě k debatě jsem se jen stydlivě usmívala.
Co bych jim měla povídat? Že nepiju výhradně bio těhotenský čaj? Že nejím pět druhů ovoce a zeleniny za den? Že nevím nic masírování hráze?
V tu chvíli jsem se cítila jako největší ignorant. Musel být na mě zoufalý pohled.
Když jsem se později ptala kamarádky, matky dvou dětí, řekla mi, že až mi malou dají do ruky, vše se změní. Pocítím příval lásky a potřebu miminko chránit, tak to prý prostě příroda zařídila.
Ale co když ne? Co když budu špatná matka?
Zdroj foto: Pixabay.com
