Proč jsou některé děti “zlobivé” a některé “hodné”? Proč zrovna ten můj Honzík musí tak zlobit? Proč zrovna ta naše Janička vůbec nechce jíst? Proč my máme zrovna takového vzteklouna, když sousedův Jiřík je vzorné dítě?
Také si kladete podobné otázky? Ten kdo ne, je šťastný rodič. Znám spoustu rodičů unavených, vysátých dětmi. Neužívajících si jedno z nejkrásnějších období, kdy jsou děti malinké. Těší se, až děti půjdou do školky, školy, a trochu si oddechnou. Přitom si za většinu problémů můžou sami. Vše je otázkou našeho náhledu, vnímání a přístupu.

Dítě bordelář

Já mám třeba děti bordelářské. A není se vůbec proč divit. Sama jsem nikdy neměla úklid příliš v lásce. Doma vždy vládl tak trochu chaos. Ne špína, ta mi opravdu vadí. Ale věčně se někde něco povalovalo. Proto jsem ani děti příliš nepeskovala za rozházené hračky. Byla jsem ráda, že si hrají a jsou spokojené. Večer jsem je nenutila si hračky uklidit. Vždyť si ráno zase budou hrát.
Jenže po několika dnech “bordel” přerostl únosnou mez.  V pokojíku už se nedalo šlápnout na zem bez rizika úrazu, a občas byl k zahlédnutí i obal od sušenky, drobky a podobné poklady.
Pak jsem zavelela k úklidu, ale takový veliký úklid už byl nad síly dětí. Většinou jsem pak vše musela uklidit sama, jakmile byly děti z domu. Protože za jejich asistence bych to nezvládla nikdy. A úklid toho chaosu, třídění hraček a všeho možného, mi pak zabral klidně několik hodin a důkladně mě vyčerpal. Dětem bylo tehdy mezi dvěma a šesti lety.
Jak na úklid v dětském pokojíčku
A čí to byla vina, že si děti neuklízely pokojíček samy? Samozřejmě moje! Já je to nenaučila. Časem jsem naštěstí dospěla k tomu, že chaos v domě, znamená i chaos v mojí hlavě. A nejen to. Nepořádek mi hlavně způsobuje únavu a stres. Uklizený byt mne naopak nabíjí energií a pohodou. Začala jsem tomu učit i děti, které už byly ve věku, kdy úklid svého pokojíčku v pohodě zvládnou samy.
V této fázi už to nebylo jednoduché ani pro mne, ani pro děti. Musela jsem sama sebe hlídat, abych dětem úklid před spaním připomněla, ale museli jsme začít postupně. Například pokud chtěli koukat na televizi nebo hrát hry na počítači, museli si uklidit alespoň kousek svého území. Psací stůl a jeho okolí. Skříň. Hrací koutek.
Samy pak za mnou chodily, ať se jdu podívat, jestli mají uklizeno a můžou si ráno pustit pohádku.
Za nepřítomnosti dětí jsem také probrala jejich poklady. Staré obrázky, časopisy i hračky, jsem vždy na chvilku schovala, a když po nich nebyla sháňka, s klidem skončily ve sběru, bazaru nebo v koši. Rázem bylo bordelu méně.
Dnes mé děti, ve věku 11 a 9 let, ještě stále nejsou úplně pořádkumilovné, ale uklízet svůj pokoj si musí. A už mne to nestojí tolik sil, jako dříve s nimi bojovat.
Jak tedy naučit své děti uklízet?
Nejde vše najednou, návyky se musí budovat postupně. Vytvořte si plán změny a ten dodržujte. Mně se osvědčil tento postup:

Nenechat děti odhazovat své věci ve společných prostorách. Musí si ihned po příchodu domů uklízet své bundy, boty, aktovky a nesmějí nic nechat válet na zemi.
Naučit děti uklízet si po sobě ve společných prostorách. Po jídle uklidit své nádobí a utřít stůl (v určitém věku už mohou uklidit stůl po všech – maminka uvařila, ony mohou dát nádobí do myčky), uklidit si hračky, malířské potřeby, pokud si hrály v obýváku nebo kuchyni.
Udržovat uklizený prostor u dveří svého pokoje. Minimálně cestičky k posteli a ke skříni. Hračky se tak přesunou do určitých zón a nebudou všude.
Udržovat uklizený psací stůl a okolí.
Udržovat uklizenou postel. Ráno si ustlat. (děti měly v posteli dříve spoustu hraček, knížek, papírů)
Naučit je hrát si s jednou stavebnicí/sadou hraček a pokud si chtějí hrát s něčím jiným, musí si napřed uklidit to, s čím už si hrát nebudou. Zde byl největší problém kontroly, ale časem děti samy zjistily, že jim pak úklid zabere mnohem kratší dobu.
V určitou dobu skončit s hraním a vše si uklidit. Povoleno měly děti nechat si rozestavěnou stavebnici nebo hru, jen ji přisunuly ke zdi a uklidily okolí.

Když zvládnou děti za týden jeden krok, můžete postoupit dál. Budete-li chtít vše najednou, nedosáhnete pravděpodobně ničeho. Možná toho, že vše rychle vzdáte.
Podobně, jako jsem zavedla systém u dětí, se mi podařilo zavést systém v celém mém životě. Začala jsem se zbavovat chaosu a všeho, co mě brzdilo, vysávalo energii, a začala jsem konečně žít podle svých představ. Vše jsem sepsala v e-booku Vzlétnout k oblakům.
Další tipy, jak si  nenechat vysávat energii dětmi najde v pokračování článku zde 🙂