Tak jsem nedávno tady psala o příšerném horku v Showroomu a jak mávnutím proutku, dneska ráno zima jako v morně. Ani se mi nechtělo vstávat. Viděla jsem šedou blohu, nevlídný čas a ještě k tomu povinnost práce. Jediné, co mi rychle dostalo z postele byla skutečnost, že vnučka jde do prvé třídy. No, ale nebylo to tak úplně jednoduché. Ráno jsem sice vstala, jakž takž rychle, ale čekala na mě hned domácí povinnost. Sice děti jsou již velké, ale zase manžel úspěšně jde do mladých let :-). No, nenaučila jsem ho za celou dlouhou dobu, co jsme spolu, některé domácí aktivity, jako je například udělat snídani. Je fakt, že on ráno chodí s pejskama, ale při dobré vůli by stačil vše. Ale asi to většina z vás zná. My starší generace jsme chtěly našim manželům dát veškerý konfort a ve stáří jsme zjistily, že to byla pěkná hloupost. A tak vesele radím snachám, co v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Děvče, co ho nenaučíš nyní, tak potom je již pozdě. Musím říct, že si moji radu vzaly k srdce a velmi rychle se jí začaly řídit. Nestačila jsem se divit, co dokázaly. No, kdybych byla mladší …. A tak se vrátím k ránu, udělat snídani, na svoji tvář si namalovat obličej a umýt hned ráno dva psy :-), ráno jak vytřižené ze žurnálu. Potom už jenom běh na MHD, abych stačila do školy na osmou, vyběhnout čtyři parta, což už v mém věku je spíše vysupět a spokojeně koukat na vnučku, která sedí v lavici a neví co jí čeká. neví, že do školy bude chodit každý den několik let. Je to zábava, ale jenom ze začátku. Tak jí přeji, ať jí vše jde, pusu na tvář a zase útěk do práce. No a nyní zde sedím, koukám na krásu a pozoruji cvrkot v ulici. Tak zatím se mějte krásně a prvňákům vše nejlepší do školy.
