Být izolovaná na 56 metrech, s ročním dítětem, které má angínu, je vražedná kombinace a slušná výzva… pro obě *wine*
No, kde bych začla, tak třeba tím, že nejtěžší bylo koukat na nemocné dítě a nevědět, jak mu pomoct :;(
První výzva přišla hned při podávání antibiotik, protože jí sirup natahoval už ze tří metrů, takže veškeré kreativní schovky v kaši, mlíku, melounu, nebo dokonce v hroznovém víně, kam jsem to aplikovala stříkačkou, vůbec nezabíraly. Nepomohl ani můj hudební doprovod kočka leze dírou… asi špatně zvolený žánr *smile*:-D
Podle netu jsem pochopila, že jsem fuckt špatná matka, páč psali o pěti druzích pláče, které se dají krásně rozkódovat a tím pádem poznat, co vašemu miminku je. Poznala jsem tak akorát, že mám v sobě víc trpělivosti, než jsem si myslela 😀
Pátý – šestý den vám je už vcelku jedno, že dítě čedarem vytírá podlahu a žere ho i s chlupama. Ve výsledku jsem ho nastrouhala do rizota.
Taky je vám ukradený, že máte bejvák vzhůru nohama, včetně vyhrabaných šuplíků, hlavně, že opička slezla ze svého stromu (bylo to nekonečný). Alespoň jsem našla škrabku na brambory, krerou jsem postrádala tři roky 😀
Každopádně musím uznat, že to byla zajímavá zkušenost, při které jsem si prošla kurzem sebeovládáním, cestou sebepoznáním a hlavně, HLAVNĚ jsem pochopila, jak vypadá: “vystoupit ze své komfortní zóny.” 😀
Tak mějte pěkný den a nezapomeňte #MatkySobě 😎
