Ty pořád nemáš děti?
To už bys ale měla mít děti….
Dyť nejlíp se to zvládá když jsi mladá….
Stará matka…
Pak už “to” nepůjde….
Nebudeš na to mít nervy….
No jo, kariéristka…..
Peníze ti štěstí nepřinesou….
Vždyť to je tvůj životní úděl….
Zajištění… jaké zajištění?
Jéžíš, každý to zvládl ty to zvládneš taky….
Strach z porodu, to zapomeneš, ony se hormony postarají……
Být mladou ženou je náročné. Neustále musíte čelit tlaku. Tlaku společnosti, tlaku vaší rodiny, okolí, partnera, přátel.
Někteří už děti mají a ti by je nevyměnili za nic na světě.
Někteří je nemají a “nikdy” by do nich nešli, protože si užívají svůj život, svou pohodu, párty, sklenici vína, cigaretu …..
Vaše rodina vás do nich nutí, váš přítel se vašeho potenciálního těhotenství bojí.
Společnost po vás vyžaduje, ať jste úspěšné, vzdělané, chytré, s praxí, s pracovními zkušenostmi, s dostatečným zajištěním a plodné a abyste do 30 ti stihly alespoň jedno, ideálně tři děti.
Vy jste zmatené a nevíte kdo vlastně jste. Máte se podřídit okolí a zavčasu plodit, nebo si jít svou cestou i za cenu toho, že vás ozančují za kariéristku, rodina se na vás dívá skrze prsty a na každé party máte kamarádky, které jsou rok od roku mladší?
Být ženou je těžké.
Odolávat tlaku společnosti ještě těžší. Co je však nejtěžší, je být vpohodě sama se sebou se svým rozhodnutím, že tak, jak se nyní cítím, jak nyní jsem, se cítím dobře a jsem sama sebou, jsem to JÁ.
Buďte samy sebou, ve 30, ve 40, nebo 50.
Každá z vás/nás je jedinečná a každá má právo se rozhodnout, co je pro ni to nejlepší.
I to, že být bezdětná ve 30 není životní pohroma.
VejaVa
