Zrdcalo běžně používáme k tomu, abychom v něm viděli sami sebe, nebo odraz toho, o co nám jde, abychom tam spatřili. Proto udržujeme ta skleněná zrcadla co nejvíce čistá, aby se nám obraz v nich líbil. Vnější svět je zrcadlem našeho světa vnitřního a je s podivem, že toto zrcadlo mnohdy dlouhodobě nečistíme a pak se divíme, co že nám to ten vnější svět ukazuje.
Není to tedy nic nového – je třeba začít u sebe a uvnitř. Dnešní doba, kdy téma osobního rozvoje je velmi častým námětem mnoha kurzů a čteme o něm v mnoha časopisech a knih na toto téma vychází nespočet, se jeví jako období, kdy by neměl být problém s vlastním nitrem. Druhou stranou mince je ovšem skutečnost, že získané informace musíme umět implementovat do svých životů. S úskalím, žít tak jak vím, že bych měl žít, se setkáváme poměrně často. Ldé často říkají: “Já tomu rozumím, vím co dělám špatně, co bych měl změnit, ale nejsem toho schopen”. Příčinou takového stavu, kdy nejsme schopni se domluvit sami se sebou je slabá vůle, absence víry v sama sebe a neochota ke změnám.
Cestou k realizaci rozumem pochopeným a duší potvrzeným změnám v našich životech je trénink. Vůle se dá přirovnat ke svalu, víra k palivu a neochota ke změnám k brzdě. Podíváme li se na tuto triádu je nám jasné, že to celé musíme nejprvne odbrzdit. Poté můžeme nastartovat a celé to udržovat díky palivu a vůli v pohybu. Budete možná překvapeni, ale tohle je popis tréninku vizualizace, která je prvním krokem k tomu, abychom v zrcadle zvaném vnější svět viděli samé pěkné věci. Přičemž proměných za palivo je bezpočet. Víra v cokoliv je možná. Úspěšní a šťastní lidé vám to potvrdí.
Znáte lidi co se jim vše daří, tak nějak samo? Dlouho jsem si myslela, že je to nespravedlivé, než jsem pochopila, že tuto „spravedlnost“ si může naordinovat každý. Tento proces se nazývá sebenaplňující proroctví. Někteří z vás jste možná četli knihu „Tajemství“. Tato kniha pojednává z mnoha úhlů o tom, jak si správně přát a jak se naše přání stávají realitou. V této knize je mnoho užitečných informací, ale pokud by to fungovalo tak jednoduše, jak je popisováno, proč už dávno nejsme všichni šťastní a naše přání se nám neplní jako na běžícím pásu? Netrénujeme!
Trénink je o pravidelnosti, o tom, udělat si na něj čas. Vybudovat si vnitřní svět k obrazu svému je práce na celý život, ale může být velmi zábavná a hlavně je to to nejdůležitější, co pro sebe v životě děláme. Na začátku všeho je vždy myšlenka, která má formu představy. Když o čem koliv přemýšlíme má to většinou formu obrazů v naší mysli. Buď se nám přehrává smyčka rozhovoru nebo obrazu, nebo obojí. Stává se však, že si dokonale připravíme řeč, vidíme i kulisy a aktéry a když nastane realita, najednou děláme a říkáme něco jiného než jsme viděli svým vnitřním zrakem, ve fázích příprav. Jak je to možné? Vizualizace nefungue? Odpovědí je intence = záměr. A to nejen náš, ale všech zúčastněných aktérů. Jde o energie všeho a všech včetně universálních energií, které vždy pracují ve prospěch rovnováhy.
Zdá se to dost složité, než spatříme ve svém zrcadle to co bychom chtěli, že? Nemusí to být složité, pokud k životu budeme přistupovat s lehkostí a své záměry nebudeme uplatňovat silou, tedy nebudeme dogmaticky lpět na výsledku a necháme pracovat právě i energie universální. Teď vás jistě napadne a jak se to dělá? Je to i jedna z nejčastějších otázek mých klientů. Použiji opět metatofu. Když zasadíte semínko, máte přirozenou víru v to, že pokud ho budete pravidelně zalévat, bude na správném místě, prostě pokud mu budete věnovat potřebnou péči „samo“ vyroste a bude z něj zdravá a krásná rostlina.
Naše myšlenky, záměry, sny a přání jsou utkány ze stejného materiálu. Mají stejný potenciál jako to semínko. Copak je možné, když se budete věnovat své myšlence, posouvat ji k realizaci aby z ní nic nebylo? Ne, myšlenka se stane v tomto trojrozměrném světě realitou, přenese se z našeho vnitřního světa do světa vněšjšího a my ji tak uvidíme ve svém zrcadle. Vše je napřed pouhou myšlenkou, bez hmotné existence. Přesto ji už můžeme vidět ve své mysli jako realitu. To je vizualizace. Každý den i každou noc vizualizujeme, celý náš život se skládá z toho, že obrazy vidíme buď v naší mysli, nebo v jejím zrcadle – reálném světě. Kolik lidí, tolik zrcadel. Jak může fungovat svět s tolika zrcadly? Každý kdo byl někdy v bludišti ví, že zrcadla umí pěkne deformovat obraz a také každý víme, že špinavé nebo slepé zrcadlo nám ukazuje nepěkné obrazy. Náš svět je stvořen tak, aby se do něj „vešly všechna zrcadla“, ale je pravdou, že některá se vzájemně podporují a vytvářejí tak ještě krásnější obrazy a jiná jsou čím dál ušmudlanější. Jde také o to, jakou kvalitu, tedy energii vkládáme do svých záměrů a také o to, s kým máme společná zrcadla.
A je tu ještě jedna zásadní okolnost. Většína našich přání, tedy toho pěkného co bychom chtěli je zanesena našimi strachy a důvody proč to nejde. Je to podobné jako s růží v trní. Také je třeba k jejímu zdárnému růstu a vyniknutí její krásy napřed odstranit trní. Není to příjemná, ani lehká práce, ale určitě přinese své výsledky.
Pojďme se tedy podívat jak to funguje. Jistě jsme každý zažil den, kdy už od rána máme dobrý pocit, že vše je tak jak má být. S chutí vstáváme, vychutnáme si ranní kávu a s radostí míříme ke svým dalším povinostem. Naproti tomu jsou dny (nepočítáme-li nemoc, která nás jednoznačně omezí a uvězní v posteli), kdy se nám nechce vstávat, nemáme žádnou chuť někam jít a do čehokoliv se pouštět. Také jsme si všimli, že když překonáváme ty „těžké dny“, občas se stane, že vytvoříme ještě nějaké další problémy a naše naštvanost na svět ještě stoupá? Toto je jen ukázka jednoho dne, kdy se na svět díváme jako na našeho nespolupracujícího parťáka nebo dokonce s ním bojujeme jako se soupeřem. U pár dnů se to snese a když se pak vrátíme k optimističtějšímu pohledu na svět obvykle se přestanou dít i ty strašné věci. Každý máme prostě své lepší a horší dny. Problém nastává pokud se nejedná o dny, ale toto nastavení se stává naším trvalým stavem.
Trénink o kterém byla již řeč, má tu schopnost posilovat vše, tedy i naše negativní postoje a stavy. Prostě to, co děláme často a na co často myslíme se projeví v našem životě a usídlí se v něm. Je třeba si dávat velký pozor na co myslíme, co si přejeme, o čem mluvíme a hlavně, čeho se bojíme. Rozhodnutí je věc rozumu. Je k tomu však zapotřebí ještě domluvit se s duší. Ta má vždy to hlavní slovo, ať se nám to líbí nebo ne. Rozum někdy přebije svými argumenty pomocí ega naši duši, a právě tehdy se divíme co v tom našem zrcadle – vnějším světě vidíme. Vidíme vždy to, co jsme vytvořili svým konáním, svými rozhodnutími a životním postoji. Dobrou zprávou je, že toto vše můžeme také změnit. Obraz, který chceme vidět můžeme kdykoliv přemalovat. Mechanismus je pořád stejný – myšlenka – slovo – čin. Nebo také záměr – vizualizace – realizace. Neobejde se to také bez víry – vůle – pokory a lehkosti.
Může se to zdát složité, ale není. Je to dobře nastavené, ostatně jako vše v našem světě.
