Zmoknout v bouřce

Obloha je černá, nazlobená a hrozivá. Hromy nám bijí do uší a my se cítíme lehce zranitelní.

Strach z bouřky je v nás jako nevyslovené tajemství. Stejný strach, který zažívali i naši předkové stovky, tisíce a milióny let před námi. Pocit strachu je v lidech tak zažitý, že se starověké národy domnívaly, že blesky přicházejí od bohů (jako Zeus) a hromy od kouzelných kladiv ( Thor – bůh hromu měl kladivo na rozbíjení hor).

Můžeme však udělat něco, abychom tento strach zahnali, a to postavit se mu.

Můžeme jít ven do deště, stoupnout si tváří tvář tomu, čeho se bojíme. Zjistíme, že bouřka je něco úžasného. Je krásné cítit na tvářích sprchu z nebe, jak nám kape z vlasů a jak nám těžkne promočené oblečení.

S bouřkou se můžeme skamarádit, být jí nablízku a cítit se jako ona. I my jsme rozbouření a máme v sobě blesky, které se potřebují dostat ven.
 
Z knihy „ 50 dobrodružství, která musíte zažít, než vám bude 14“