Jako malá holka jsem byla stále venku. Volný čas jsme trávili s rodiči v lese, v teplákách a s batohem. Dělali jsme ohně a pekli vuřty nebo chleba, stavěli domky pro brouky a hráze v potocích, hledali houby a sbírali borůvky. Šplhali jsme do kopců a obdivovali výhledy na naši zem. Učili se vnímat přírodu a žít s ní v souladu. Učili jsme se mít otevřená srdce, znát své limity, radovat se a smát a pomáhat si navzájem. Rodiče pocházeli ze skromných poměrů, ale nikdy jsem neměla pocit, že trpím nedostatkem. Bylo to tím, že jsme měli dostatek lásky. Mamka narozená ve znamení RAKA nás vroucně a něžně milovala, štěstí rodiny bylo nad jejím štěstím. Byla velmi pracovitá a obětavá. Táta narozený ve znamení PANY vyžadoval řád a disciplínu. Jako v každém partnerství, zrcadlili si celý život. V dětství měl můj život řád a bezpečí a vyrostla jsem v lásce a obětavé péči maminky. V pubertě, jak už se to tak stává, jsem pocítila odpor ke stylu života naší rodiny, zejména proto, že tlak ze strany tatínka na dodržování řádu byl velmi silný a nebyl schopný si o tom se mnou povídat a přijímat mé názory. Bohužel jsme spolu v tomto období bojovali. A protože jsem ve znamení Kozoroha a nebojím se žádných překážek, odešla jsem z domova s prvním partnerem v 19ti letech. Neměli jsme nic, ale mé srdce bylo opět plné lásky. Bylo to krásné období. Ani jsem si nevšimla jak se to stalo, začala jsem se měnit. Potřebovali jsme peníze. Stala se za mě workoholička. Kariéristka. Vrcholová manažerka. Koupili jsme si první byt, druhý, třetí, první auto, druhé, třetí, časem jsem začali podnikat. Propadla jsem krysímu závodu, ani jsem nevěděla jak. Honila jsem se za penězi a nepřemýšlela nad skutečnými hodnotami života. Uvěřila jsem, že nejdříve musíme mít, abychom z toho pak mohli žít. Nenápadně se u mě začaly objevovat deprese a nemoci. Postupně však udeřily v plném rozsahu. Zásadní nemocí v mém životě se stala endometrióza. Toužila jsem po velké rodině a láskyplném domovu a dřela jsem, abych na něj měla dostatek peněz, abych děti přivedla na svět a zároveň je zaopatřila. Myslela jsem si, že všechno zvládnu. Srdce jsem vyměnila za hmotu a mé tělo začalo chátrat. Místo vytouženého cíle přišel rozvod a s ním pád na dno. Zůstaly mi jen dluhy, které jsem netušila, jak zaplatím. Přišla jsem o rodinu, o jediného, milovaného syna jsem vedla tahanice u soudu a přihlížela tomu, jak odjíždí s otcem. V jeho 7mi letech začala střídavá péče a zpočátku jsem o něm v době, kdy byl u svého táty neměla vůbec žádné zprávy, protože jsme se nedokázali rozumně bavit natož se na něčem dohodnout. Střídává péče mě přivedla k alkoholu, protože jsem v něm topila bolest. Mé deprese se však prohloubily. Maminka mi rozvod vyčítala, že jsem “to” měla vydržet. Kvůli synovi. Byla z toho zhroucená. Začaly ji trápit bolesti břicha, běhala po vyšetřeních, ale výsledky měla vpořádku. Až po roce sdělili lékaři diagnózu – rakovina vaječníků, kterou už nelze operovat. Syn trpěl častými nemocemi a bolestmi břicha, angíny, průdušky, záněty dutin. Bývalý muž mě nenáviděl. A na účtě mi živobytí nezůstávalo skoro nic. V tomto období jsem potkala svého současného muže, do kterého jsem se zamilovala. Mé srdce se začalo opět otevírat. Byl mi oporou v nejtěžších časech a já jsem se postupně zase naučila, že nemusím vše zvládnout sama, že je fajn sdílet a podělit se o starosti i radosti. Časem jsme zatoužili po dítěti, první rok jsme se pokoušeli přirozenou cestou, ale nepovedlo se. Rozhodli jsme se pro umělé oplodnění, nebo-li IVF. Tolik jsem toužila po šťastné, milující rodině a domovu. Po 2 letech nezdařených pokusů, potratu a mimoděložním těhotenství jsem skončila s obrovskými bolestmi duše i těla. A ocitla jem se na úplném dně. Vyprahlá jako Sahara, bez sebelásky a sebeúcty. Zapomněla jsem na zákony přírody s pocitem nespravedlnosti proč já mám tak trpět, když jsem se tolik snažila. Jedna má přítelkyně mi v tomto období dala kontkat na Studio Inspirála v Plzni, které se věnuje kundalini józe. A tam jsem se začala vracet k sobě a našla cestu do přírody. Začala jsem zpomalovat svůj život a zkoumat své pocity. Začala jsem praktikovat jógu denně. A také cestování, toulání po lesích a toulání v dálkách. Na cestách s batohem po naší vlasti i na cestách dalekých cítím pokoru k životu a poznávám více sama sebe. Cítím, jak přes veškeré ty dálky se dostávám čím dál hlouběji do sebe, do svého nitra. Naučila jsem se pozorovat sebe a okolí a cítit. Naučila jsem se radovat z maličkostí. A postupně měním svůj život od základu. Začala jsem se věnovat vibračnímu léčení. Změnila jsem stravu. Po roce přišly první výsledky. Zbavila jsem se svých depresí. Opustily mě mé bolesti. S bývalým mužem máme dnes normální vztah a společně vychováváme našeho syna. Mluvíme spolu a domlouváme se na jeho výchově. Ten přestal trpět nemocemi. Dala jsem výpověď všem zaměstanavatelům, korporátům a honbě za penězi. Věnuji se pouze projektům, které mi dávají smysl, podporuji aktivně komunitu žen v našem městě v Pracovně Ženy s.r.o. Plzeň a pořádám terapeutické semináře s jógou ve studiu InSpirála Plzeň. Jsem šťastná a občas smutná. Ale k životu patří všechny škály pocitů. Bolest je stínem radosti. Život žijeme v polaritách, každé světlo vrhá stín. A každý krok zanechá stopu…a to je na cestách krásně pozorovatelné. Přeji nám všem šťastnou cestu plnou lásky.
