Tak přesně tento povzdech byl můj. Sice nespokojená, ale znáte to? Kdo má všechno?! Buď ráda, že někoho máš, přesvědčuje kamarádka. Škodí? Neškodí! Tak co řešíš”?! Byla reakce kolegyně. A babička z obláčku volá “Ženská musí vydržet a podržet, jinak je zle.”
To se jim řekne, ale kdo nosí doma kalhoty jsem já. Zaměstnání, podnikání, vydělat, zaplatit hypotéku, odvéz auto do servisu, vytahat nákup do druhého patra, zahrát si se synem fotbal, utáhnout kapající kohoutek, vyměnit žárovku. Ženou se stávám jen večer.Když čmeláček letí opylovat kytičku. Jenže….. No comment.
A když se rozejdu. Už slyším ty uštěpačné řeči mámy, brublání otce a výsměch sousedek. “Kdo by s takovou vydržel, jen se podívejte”! “Holka, holka s normální ženskou chlap zůstane. Kde jsme udělali chybu.” A tatík to rozsekne: “V naší rodině se nikdy nikdo nerozvedl. Jenom ty” a k tomu vypráví přímo horororový příběh o tom ,jak se jeden vesničan Kudrna rozvedl se svou ženou,
v padesátých letech minulého století a ze vsi byli hnáni svinským krokem pryč. Taková ostuda to byla. A já jsem teda taky hambářka.
Oni můj život nežijí. Já chtěla chlapa, oporu a místo mám na gauči ležící a na TV čumící další dítě. Ve věku mého otce,ale zastydlý v deseti letech. Jediný rozdím mezi ním a syny je,že s ním spím. Dá li se čmeláčí návštěva, tak říci.
Jsem spokojená a singl. Byl to proces. Plán na pětiletky. Stačily jen dvě, aby vztah byl ukončen. 1 dekáda života, 10 let manipulace, 120 měsíců hledání sama sebe a sebevědomí, nepočítaně sezení s terapeutem, desetisíce otočených vzorců, tisíce vizualizací a povedlo se.
Ale mě všechno trvá, než se rozhodnu, než se rozhoupu, pak to přehodnotím, mezitím otěhotním 🙂 atd.
Cesta z nespokojeného vztahu je dlouhá, uspěchat ji může znamenat narazit stejného učitele v tvrdším vydání, držet jej déle než je zdrávo zase útlum,rezignaci, emoce a nemoce.
