Pozorovali jste někdy, co se s vámi děje, když je vám odmítnuto sebemenší potěšení? Když nedostanete to, co chcete, jste zoufalí, závistiví či plní nenávisti. Všimli jste si, jak jste roztrpčení, když je vám odmítnuta potěcha z pití, kouření nebo jiných věcí? Je to určitý druh strachu, že? Bojíte se, že nedostanete, co chcete, anebo že něco ztratíte.
Když člověk přichází o svou víru, které se po léta držel, nezažívá snad strach, že zůstane sám? Roky vám vaše víra poskytovala útočiště a uspokojení, a ve chvíli, když vám ji někdo vezme, se cítíte jako kůl v plotě, zcela osamělí. Zbyl vám jen strach – alespoň do chvíle, dokud si nenajdete jiné potěšení nebo novou víru.
Neprožívá člověk poté, co ho například opustí partner kvůli jiné osobě, zlost a obavu ze ztráty něčeho, co mu přinášelo vlastnické uspokojení, partnerství a zajištění?
Pokud pochopíte, že honba za uspokojením nutně znamená i bolest, a budete chtít s tímto utrpením skoncovat, bude nutné, abyste věnovali svou pozornost tomu, jak jsou vaše požitky utvářeny. Je třeba, abyste viděli působení požitků a jejich dopad. Potom ve vás bude nekonečná radost ze života, která je cosi bezprostředního – dokud o ní nezačnete přemítat, protože pak se změní v požitek. Život v přítomnosti znamená vidět krásu daného okamžiku, aniž v něm hledáte uspokojení.
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pixabay
Hlavně je dobré se během dne zastavit. Neřešit co bylo, bude, nějaké problémy, ale fakt jen prostě být, dýchat a odpočívat. Je to prostě takový mindfulness . Jsi teď a tady a nic jiného není. Nejdřív jsem se na to musela hodně soustředit a snažit se, abych se každý den zastavila, ale teď už to mám víc zautomatizovaný a hlavně na sobě cítím, kdy to potřebuju 🙂 .