Zakázané štěstí aneb Dejte si povolení být šťastná

V cestě za štěstím nás svazuje mnoho domněnek a iluzí. Schováváme se a potlačujeme své projevy, protože se bojíme, že pokud začneme vyjadřovat svou výjimečnost a bezprostředně projevovat pocit štěstí, emoce radosti a nadšení, okolí na nás začne koukat skrz prsty…

Běžně jsme zvyklí, a píšu to teď za nás všechny (nejenom za ženy), udržovat sami sebe v takovém stavu, abychom odpovídali požadavkům společnosti, abychom nepobuřovali, nijak zvlášť na sebe neupozorňovali. Zkrátka abychom zapadali mezi ostatní, kteří setrvávají v průměru a nevýraznosti, kteří sami sobě nedovolí projevovat bezprostřední emoce, žít naplněně, tvořit život podle svých představ a chtít od něho něco víc…

Štěstí jako něco nepatřičného?

Každý, kdo se projevuje jinak, než jsou lidé zvyklí, kdo vybočuje a nezapadá do předem daných norem, vzbuzuje automaticky pobouření a znepokojení. Představte si třeba situaci z ranní jízdy tramvají. Většina lidí sedí jako zařezaná, zavrtává oči do podlahy, nebo projíždí mobily. Všichni jako by se báli se projevovat před druhými, procítit okamžik a dovolit si uvolnit se, usmát se a prožít něco víc… Hlasitě se smějící děti, líbající se pár, nebo ženu, která si prozpěvuje, pak druzí vnímají často i s nevolí. Jejich nadšení a pocity štěstí s nimi nesdílí. Naopak v hlavě se jim honí myšlenky typu: Proč se tak blbě usmívá, to nemá žádné starosti? Proč si to nenechají na doma? Proč je někdo neusměrní? Proč si proboha zpívá, to neví, že je v tramvaji? Přitom hluboko uvnitř s touto radostí oni sami rezonují a touží po ní…

Člověk, který se cítí šťastný, je sám sebou, má svou jedinečnou cestu a vyjadřuje svoji spokojenost a pozitivní emoce i navenek, se stává centrem pozornosti. A tato pozornost je bohužel velmi často negativní. Obzvlášť v naší české společnosti, člověk, který si nestěžuje, nedokazuje druhým, jak moc má problémů a jak těžký život má, dává druhým lidem pocit, že je to dítě štěstěny, všechno dostal zadarmo, nemá žádné problémy, a tak je mu třeba závidět, či po něm dokonce plivat.

Tento postoj uplatňují především ti, kteří si sami nedovolí být sami sebou a nejsou ochotní převzít zodpovědnost za svůj život, proto také na šťastně vyzařující jedince nahlížejí, se záští a závistí. Mají pocit, že šťastnému člověku jeho štěstí spadlo do klína, že pro něho nemusel hnout prstem, že nezažívá žádné těžkosti, a proto mu štěstí nepřejí. Toužili by po štěstí a naplnění, tak jako si to dovolí on, jelikož však sami nedokážou odhodit pouta, raději šťastného člověka pošpiní, začnou mu závidět a hledat na něm chyby.

Člověk spokojený sám se sebou a s životem, který si vytvořil, pak může na základě těchto reakcí od okolí nabýt dojmu, že si vlastně nezaslouží být šťastný, že se nemůže projevovat radostně a bezstarostně, aby tím nepobuřoval druhé. Zkrátka si to své štěstí zakáže. Tím však zablokuje proudění radosti a pozitivních hodnot ve svém životě a spadne mezi věčné stěžovatele a negativisty. Tohle ale není cesta… Je nutné pochopit, že pokud chceme žít ve šťastné společnosti, je třeba ji uzdravovat právě vlastním příkladem, naučit se štěstí sdílet a navzájem si ho přát.

Být šťastnými a nestydět se za to

Každý je strůjcem vlastního štěstí. Druzí nemohou za to, že se ocitáme zrovna tam, kde jsme. Je to otázka toho, jestli chceme být v roli tvůrce, nebo v roli oběti. Jestli se chceme odvolávat na vnější okolnosti a druhé lidi a svalovat na ně odpovědnost za náš život a sami zůstat pasivní, v předem naučených rolích, nebo jsme ochotní se postavit sami za sebe a být si vědomí toho, že za svůj život si odpovídáme zcela sami a můžeme přizpůsobovat věci v něm, tak abychom se v nich cítili šťastně. Jistě jsou v životě situace, které neovlivníme, ale můžeme ovlivnit to, jak se v nich zachováme a co si z nich odneseme pro sebe…

Na co zaměřujeme pozornost, to v našich životech roste a sílí. *heart*

Co můžeme druhým dávat, pokud se neustále soustředíme na vlastní nespokojenost a na vlastní problémy a těžkosti života? Jak můžeme druhé dělat šťastnými a přitahovat je k sobě, když se přetvařujeme, jsme pasivní a neustále si stěžujeme a sdílíme s nimi negativní emoce namísto těch pozitivních? Rozhodněte se přejít na druhou stranu, dovolte si být vděčnými a šťastnými bytostmi, zaměřovat se na to dobré ve vašich životech, vysílat do světa vibrace štěstí, inspirovat a obohacovat tak druhé.

Jako ženy máme často pocit, že si nemůžeme dovolit být šťastné, prožívat radost, dopřávat si a být samy sebou. Že nemůžeme myslet na sebe a naplňovat své potřeby a touhy.

Máme pocit, že:

• je to zbytečné…

• naše emoce jsou nepatřičné, i ty pozitivní (hlasitý smích, slzy dojetí…)

• štěstí je privilegium bohatých a slavných lidí…

• bude to od nás sobecké…

• je třeba nejdříve vyhovět druhým…

• je třeba splňovat požadavky, které jsou na nás kladeny…

si to nezasloužíme…

Poznáváte se v těchto přesvědčeních? Vězte, že je zbytečné se takto omezovat. Naopak je přímo nutné naplnit vlastní potřeby, dát průchod pozitivním emocím, cítit se spokojeně a šťastně, naplnit nejprve svůj vnitřní zdroj, abychom měly z čeho dávat druhým. Když budeme lidem kolem sebe dávat najevo pozitivní emoce, když budeme sdílet svou radost a pocity štěstí, budou ji do sebe nasávat i druzí. Definice štěstí je pro každého jiná a není možné ji slučovat s hmotnými věcmi a bezstarostností. Štěstí je otázka vnitřního naladění, vnitřní vyrovnanosti, pravdivosti a duševního klidu. Štěstí máme každý v sobě. Dělejte všechno proto, aby z vás mohlo štěstí vyzařovat, aby jste vnitřně zářily a prosvětlovaly tak životy druhých…

Dovolit si být šťastnými bytostmi, znamená ukázat druhým, že to jde i jinak, že lze vykročit z průměrnosti a dokolečka omílané nespokojenosti, znamená to inspirovat ke zdravějšímu a láskyplnějšímu postoji k sobě, ke společnosti i ke světu. Dejme si proto svobodu být tím, kým chceme být. Dejme si svobodu projevovat se takoví, jací jsme. Dejme si svobodu vyjadřovat pocity štěstí. Není třeba si ho zakazovat, nebo se za něj stydět. Pokud budeme spokojení, nebudeme mít potřebu být k druhým nepřejícní a závidět jim. Budeme v souladu se svou duší, se svým vnitřním naladěním, se svými potřebami.

Milé ženy, vytiskněte si, nebo opište, tohle povolení ke štěstí a začněte s jeho prožíváním již dnes, bez pocitů záště a závisti k druhým. Dovolte si ho. Staňte se tvůrkyní svého šťastného života. Zeptejte se samy sebe, co vás naplňuje, co vám dělá radost a dělá vás šťastnou? Co pro sebe můžete udělat právě teď? Každý den usilujte o to, abyste se cítila šťastně, jakkoli náročnou životní cestu máte. Pamatujte, že vy sama můžete ovlivnit to, jestli se budete cítit spokojeně nebo ne, jestli budete zdrojem světla nebo temnoty. Štěstí je do jisté míry otázkou naší volby, je na nás, jestli si ho dovolíme a jestli umožníme, aby mezi námi proudilo…

Zdroj foto: Petra Pospíchalová