Ženy pobozkáné BOHOM, to je název nové knihy, která se chystá a má být inspirací ostatním ženám, ale věřte nebo ne, „pobozkané jsou všechny“.
A jak to začalo?
Jednoho dne se mi ozvala kamarádka ze Slovenska, že dostala „vnuknutí“ napsat knihu, která ponese název „Ženy pobozkané Bohom“, a proto vybrala několik žen, které by měli sdílet v této knize svůj příběh. Na otázku, proč vybrala mne a o čem by kniha měla být odpověděla následující.
Do knihy som vyberala, ženy ktoré vnímam ako tie ktoré žijú svoju jedinečnečnosť a naplno realizujú svoj potenciál. Zároveň sú to ženy, ktoré majú radi iné ženy a pomáhajú im na ich ceste k samým sebe. Pomáhajú im nachádzať svoju jedinečnosť a začať ju živť v svojom každodennom živote. Takto vnímam aj Mirtu. Ženu s veľkým prímajúcim srdcom, ktorá rada ľuďom pomáha. Svojim jedinečným transformačným tancom, dokáže pomôcť ženám sprcovať ťažké témy, ktoré ich doposiaľ brzdili v tom, čo chceli zmeniť. Je to nesmierne inšpirujúca žena ktorá vytvorila nádrherný festival Festival Radosti a života na Pálave. Ktorý chytí za srdce každého, kto sa tam ocitne.……
Tak ano souhlasím, přidávám se, ale současně vím, že kniha by byla nekonečná a patří do ní každá žena ,„pobozkané jsou všechny“.
Každá je jedinečná
Opravdu každá. Pokud se přestane schovávat za to, co si myslí že je a nebo za to co vytvořilo okolí nebo její životní průvodci, ať už z rodiny, ze školy nebo jiní. Když bude následovat to, co jí baví, protože v tom je každý právě jedinečná a originální. Pokud si dovolí následovat sama sebe a svoje instinkty.
Tak jak každý vypadáme jinak, tak v sobě i neseme jinou a esenci. A nemusíme být dokonalé ani mít tisíce kurzů, školení seminářů. Někdo dokáže projevit svůj dar, jen tím že tu je, svým úsměvem, který dokáže rozzářit celé okolí, někdo je velkou náručí a jeho objetí nám připomene náruč, kterou možná hledáme, protože naše maminky byly dost zaneprázdněné , že nám ji nemohly poskytovat tak často, jak by jsme potřebovaly.
Naše společnost stále něco vyhodnocuje a posuzuje
Dokonalost je v maličkostech, které tvoří vše. Nečekejme na nic velkého, najděme to, co nás baví a věnujme tomu alespoň část svého času. Nemusíme se tím hned živit a dělat to do roztrhání těla. Jde o ten pocit, který u toho máme, o pocit, který nás naplňuje radostí, pohodou a klidem. Pak se nás ostatní ptají, co se děje? Ty úplně záříš. V té chvíli jsme nejvíc propojení se sebou a vše co děláme je tím naplněno, cítíme to v celém těle, ten pocit radosti, dokonalosti, teď a tady. A to je ta chvíle, kdy máme ten pocit, že jsme tu správně, ta chvíle, kdy se každý může cítit „pobozkaný Bohem“ protože tak to je.
Je to to, co milujeme, ať už je to cokoliv. A není vůbec podstatné na jakém stupni ta daná činnost je . Naše společnost stále něco vyhodnocuje a posuzuje a tím dává nerovnost nejen v pocitu toho čím jsme a co děláme ale i v ohodnocení za jednotlivé práce.
Vše, ať je to cokoliv má svoje místo a když se něco ztratí ostatní věci přestanou fungovat nebo se změní. Jen si zkuste představit, jaké by to bylo v hotelu, kdyby tam nebyla pokojská, je její role opravdu menší než role ředitele. Ne…. Jen tomu ještě stále věříme…
Věřte tomu, že pobozkané jsme všechny, jen si to dovolme najít.
.jpg)
