Dnes “bych měla” dojít na poštu, vyzvednout pár balíků, zaplatit nějaké složenky, navštívit drogerii a stejně tak banku, ideálně uvařit, být tu pro syna, pomazlit se s kocourem a odpo být fresh na “kávičkovou” dámu a její život.
Hech…jenže se na to jaksi necítím.
Změna počasí, únava, míň spánku než obvykle a je to.
Takže co udělám?
Zůstanu dlouho v posteli i se snídaní a pustím si pohádku a budu doufat, že bude natolik poutavá a hodnotná, aby zaujala i mého syna 
Později přejdeme na hry třeba u nás na zahradě a večer vyslechnu tu dámu.
Říkáme tomu u nás odpočinkový den.
Ale copak copak? Co to slyším?
Že no joo, jak to, že si to takhle může dovolit?
To je jednoduché. Uznávám, že mám možná lehkou výhodu, že už jako malá jsem měla jasno, že nikdy nebudu někde od – do a už vůbec ne pracovat pro někoho, komu na mně nesejde.
Jenže přišlo mnoho ano, opravdu mnoho! zkoušek, které mne prověřovaly.
A já obstála.
A tak si dnes můžu dopřát pohádkový den!
Vytrvejte i vy na své cestě, na křižovatkách se řiďte srdcem a v mezičase použijte i hlavu…a nové pohádky se budou psát podle vás. 
Vaše Barbora Kravčíková
www.barborakravcikova.cz
