Cena za ruční práci: Kolik skutečně stojí háčkovaná čepice
Mám neklidné ruce. Stále musí něco dělat. Pokud ne, alespoň si nehty okusovat. Ne, nevyrostla jsem z toho. Ano, je to nechutné …
Háčkovat jsem začala před pár lety, když jsem chtěla udělat čepici pro své tehdy ještě miminko. Koupila jsem první klubko vlny, první háček a začala. Zřejmě jsem vymyslela nový typ sloupků, neboť na ty standardní to nevypadalo. Ještěže mi pomohl youtube … háčkovala jsem a párala. Jednou byla čepice jako pro barbie, podruhé to byl mech na brambory. Zde chybělo očko, tam se podivně vlnila. Háčkovala jsem a párala. A můj drahocenný čas běžel …
Od té doby mé ruce vytvořili stovky výrobků. Kolik jsem utratila na vlny, háčky, knoflíky, flitry, korálky a jiné nutnosti tajím i sama před sebou. Vlnu schovávám na podivná místa, ať je muž nevidí. Zhlédla jsem stovky volně dostupných i placených videí a video kurzů. Pracovala podle volně dostupných i placených návodů, naučila se značky, schémata, háčkovala a párala. A čas běžel ….
Háček se stal mým věrným kámošem a všimlo si toho i okolí. Přišlo to, co muselo. První otázka – uděláš mi čepici pro dceru? Úžas vystřídala radost i zděšení. Někomu se moje práce tak líbí, že ji chce mít doma. Vykoktala jsem něco jako souhlas a šla domů v mrákotách, táhnouc za sebou batole, co se ještě chtělo hrát na hřišti.
Červená. Jaká červená, krvavá? Karmínová? Světlá? Bude to dobrý odstín? Bude pěkně sedět? Nebude krátká, příliš dlouhá, úzká? 7 hodin stresů, háčkování a párání a moje první objednávková čepice byla na světě. S malou dušičku jsem šla za “zákaznicí”, zda bude spokojená. Byla. Ptala se, co za to. Odpověděla jsem, že NIC!
Vždyť je to můj koníček.
Nedělám to pro peníze.
Mě těší, že je spokojená.
Nedělám to profesionálně.
Mě to baví.
U číňance koupí za 50 korun …
Tyto a mnohé další výmluvy tišil nespokojené hlasy v mé hlavě, že takto to není správné. Ještě pár “objednávek” jsem udělala za vatikánskou menu, dokud jsem nezačala brát penaize alespoň za materiál. Možná se ptáte, zda to nebylo blbé tím “zákaznicím”. Bylo. I mi povětšinou vtiskli pár korun do dlaně. A čas běžel.
Přišel další zlom, kdy mi už vadilo, že mé dítě je nespokojené, domácnost pustne a já háčkuji za dobrý (nebo špatný?) pocit. Začala jsem ptát cenu materiálu + 70Kč za práci. Ne na hodinu, za celou práci! Pro ilustraci, jedna čepice podle složitosti vzoru, vlny, háčku a zdobení trvá od 3 do 10 hodin, případně více, pokud musíte celou rozdělat, neboť je těsná …. To máme hodinovou mzdu … ééééééééééé, raději pomlčím. Kolik je Vaše hodinová mzda?
Jednou jsem dělala háčkovaný klobouček z krátkých sloupků. Pro zasvěcené, nekonečný příběh. Oči mi klipkali a muž mi řekl, že pokud tak moc potřebuji těch 70 korun, tak mi je dá a já se můžu jít vyspat.
Urazilo mě to.
Ale ne tolik, jako když mi řekl, že se musím doma strašně nudit, když dělám za takové směšné peníze. To mě “dojalo” k slzám. Večer jsme hodili řeč, protože viděl, že mě to štve. Řekl mi, že jako starší, to vidí jinak. Že mi čas protéká mezi prsty. Čas nenašetříš do zásoby, nekoupíš, nepujčíš jej. Můžeš ho jen utrácet. Otázka je, jak. Budu háčkovat za pár centů za hodinu pro cizí nebo raději svým dětem přečtu pohádku nebo se zahrajeme na schovávanou? Nechci se raději učit angličtinu, či cokoliv, co by mi pomohlo najít si práci po mateřské? Nechci si odpočinout? Být více s rodinou? Umýt okna? Utužovat manželství? 🙂
Měla jsem nad čím přemýšlet.
Vrhla jsem se do zjišťování, kolik by mě vyšla živnost, odvody, daně a spol., Kdybych se mým milovaným háčkováním chtěla živit.
Pokud chci vydělat za měsíc v čistém jako svou mzdu 14.000 (což je podprůměrná mzda v národním hospodářství), musela by má práce na hodinu stát cca 270korun. Počítejte se mnou. Nejjednodušší čepice 3 hodiny X 270 + materiál cca 70, pokud nepoužiji lepší vlnu.
To máme 880Kč za čepici. Jednoduchou, s knoflíkem, nebo jednoduchým kvítkem.
Hračka je jiné kafe. Trvá cca 5 – xy hodin a materiál stojí víc. To máme zhruba 1600Kč za hračku okolo 20 cm.
S tou živností to asi nebude tak pospíchat ….. Mám ráda handmade, ale tohle je silné kafe.
Ale moudrým docvaklo, co jsem tímto článkem chtěla říct.
Že pokud kupujete ruční výrobek, nekupujete pouze ten. Kupujete i výrobcův čas a um. Kupujete tisíce hodin, kdy sbíral zkušenosti, učil se, jak opravit chyby, jak co vylepšit, jak dělal všechno od začátku zase a znovu, protože učený nikdo z nebe nespadl. Kupujete jeho vrásky, probdělé noci, ukradené chvilky, kdy děti spí, kupujete výčitky svědomí, jestli to neděláte na úkor důležitějších věcí, či rodiny. A kupujete v neposlední řadě jeho lásku a vášeň, bez které by to nedělal.
Ještě vždy háčkuji na přání. Za pevnou taxu, předem domluvenou částku, za kterou by jiní nevstali z postele. Važí si svůj čas více než já. Za tolik, kolik by se jiní báli vyžádat si, že je to hodně. Každý je strůjcem svého štěstí. Pokud se někomu zdá cena vysoká, neřeším, nenutím ho koupit. Raději si umyji okna.
Ruční práci zdar :).
P.S. Na prodejních portálech musí prodejci platit i taxu portálu, což také navyšuje cenu a “nenažraný” prodejce si ji nestrčí do kapsy.
P.S. 2: Poštu musí také někdo zaplatit, ještě ani jednou jsem neslyšela, že by na poště řekli, že “To je grátis, protože jste pěkná” :).
P.S. 3 Pokud se při dotázaní na cenu nevíte a vymáčknout, je to nepříjemné i osobě, co se ptá. Z této diagnózy se dá vyléčit, např. nacvičováním před zrcadlem :).
Zdroj foto: Paula Zahradníková
