Už je to půl roku, kdy sdílím svůj život s Vee

Ze začátku jsem měla strach, že mé psaní bude k ničemu. Nedělala jsem si velké naděje na úspěch. Bála jsem se, že budu někomu pro smích. Ale měla jsem na paměti to, že vždy se najde někdo, kdo danou tvorbu kritizuje. Nikdy si se všemi nepadneme do oka, nikdy nám nepadne do oka všechno. Každý jsme nějací a máme jiné zájmy, každému se líbí něco jiného. Ale za půl roku, co sdílím svůj život s Vee, jsem nenašla nikoho, kdo by mi články, blog, mou tvorbu zkritizoval.

10 000 návštěv za půl roku! Nevěřila jsem nikdy, že někdy zažiju takový pocit. Pocit toho, že se Vám má tvorba líbí! A chtěla bych v tvorbě pokročit dál. Ze všech stran slyším, že bych měla napsat knížku. Upřímně nad tím docela dost přemýšlím, jenomže nejsem na nějaké příběhy. Takže musím vymyslet, čeho se to bude týkat. Kdo ví. Měla jsem strach zveřejnit blog na mém osobním profilu s mým vlastním jménem a mělo to úspěch. Mám strach začít psát knihu, kéž bych věděla o čem, bude to mít také úspěch? Uvidíme!

Už půl roku pilně pracuji na svých snech. Každý den si dávám do hromady to, čeho chci dosáhnout, čím chci být, co chci mít a s kým chci být. Už půl roku pracuji dennodenně na tom, abych Vám tady jednou mohla napsat: ,,Já jsem to zvládla!” I když ne vždy se to podaří. Těším se na to, až najdu nápad napsat knížku. Těším se na to, až najdu další nápady k projektu. Těším se na další půl rok a kdo ví, třeba na dalších 10 000! 

Jsem neuvěřitelně vděčná za Vaši podporu, za podporu mých přátel, rodiny. Nevím, a asi ani nenajdu, pocit, který by vyjádřil, jak se teď cítím. Asi dokážu říct jen to, že mě to neskutečně hřeje, naplňuje a tuto práci mám ráda.