UMÍM PŘIJÍMAT, CO KE MNĚ PŘICHÁZÍ.
Už totiž vím, že nejsem Oběť, ale Tvůrce svého Života.
Už totiž vím, že každá bolest je předzvěstí větší svobody mé Duše.
Už totiž vím, že Vesmír mi pošle jen to, na co jsem v danou chvíli připravena.
Když se člověk spojí se svou podstatou, když se dotkne své Duše a přestane se bát toho, co vidí, může začít být sám sebou.
Tehdy začne Život vnímat jinak: přestane být Obětí, která hledá viníka svých bolestí a nezdarů venku: může se stát Tvůrcem, který hledá příčiny v sobě. Jakkoliv abstraktní se tenhle přístup může ze začátku zdát, se TAM člověk jednou podívá, spustí se řetězec událostí, které vedou k jednomu prostému cíli: K PROBUZENÍ ČLOVĚKA. K OBNOVENÍ JEHO PŘIROZENÝCH SIL, DARŮ A TALENTŮ, JAKOŽ I BOLESTÍ A SLABIN.
Před bolestí a těžkostmi Života není potřeba utíkat. Ani není potřeba před nimi zavírat oči, nebo se jich bát. Je potřeba jediné: přijmout je jako dar, který člověka vrací k sobě. Protože čím více se člověk blíží ke své pravé podstatě, tím více vhledu do situací dostává. A pak ví, že se vše děje tak, jak má. Že je vše V POŘÁDKU a že to, co se děje, je pro něho tak SPRÁVNÉ.
Když přestaneme bojovat se Životem takovým, jakým je, stane se náš Život snesitelnějším. A to nejen ty dobré věci, ale i ty těžké a bolavé. A věřte mi, že se svým životním příběhem si troufám tvrdit, že to nejsou jen pustá slova, ale lety ověřená teorie.
Spousta věcí bolí. Spousta věcí není jako z pohádky z růžového obláčku. Ale tenhle svět je zatím stále dualitní, i když už ta síla duality odchází a s-PLYNUTÍ je nám, jako lidstvu na dosah. Jediné, co stačí, je uvědomit si, že VŠE, CO SE DĚJE, SE DĚJE TAK, JAK MÁ, PRO NAŠE NEJVYŠŠÍ DOBRO. S LÁSKOU K NÁM. A PŘIJETÍ TOHO, CO JE, JE PRVNÍM KROKEM K TRANSFORMACI…
Přemýšlejte nad těmi slovy, až se vám příště stane něco, co bude bolet. A zkuste tentokrát místo boje tu bolest přijmout. Nebát se jí. Nebránit se jí. Neutíkat před ní a neprodlužovat tak tu agónii. Nadechněte se a přijměte ji. A její síla poleví…
<3
S Láskou Lenka
https://www.myjsmetvurci.cz/desatero-zivota-tvurce/
Tehdy začne Život vnímat jinak: přestane být Obětí, která hledá viníka svých bolestí a nezdarů venku: může se stát Tvůrcem, který hledá příčiny v sobě. Jakkoliv abstraktní se tenhle přístup může ze začátku zdát, se TAM člověk jednou podívá, spustí se řetězec událostí, které vedou k jednomu prostému cíli: K PROBUZENÍ ČLOVĚKA. K OBNOVENÍ JEHO PŘIROZENÝCH SIL, DARŮ A TALENTŮ, JAKOŽ I BOLESTÍ A SLABIN.
Před bolestí a těžkostmi Života není potřeba utíkat. Ani není potřeba před nimi zavírat oči, nebo se jich bát. Je potřeba jediné: přijmout je jako dar, který člověka vrací k sobě. Protože čím více se člověk blíží ke své pravé podstatě, tím více vhledu do situací dostává. A pak ví, že se vše děje tak, jak má. Že je vše V POŘÁDKU a že to, co se děje, je pro něho tak SPRÁVNÉ.
Když přestaneme bojovat se Životem takovým, jakým je, stane se náš Život snesitelnějším. A to nejen ty dobré věci, ale i ty těžké a bolavé. A věřte mi, že se svým životním příběhem si troufám tvrdit, že to nejsou jen pustá slova, ale lety ověřená teorie.
Spousta věcí bolí. Spousta věcí není jako z pohádky z růžového obláčku. Ale tenhle svět je zatím stále dualitní, i když už ta síla duality odchází a s-PLYNUTÍ je nám, jako lidstvu na dosah. Jediné, co stačí, je uvědomit si, že VŠE, CO SE DĚJE, SE DĚJE TAK, JAK MÁ, PRO NAŠE NEJVYŠŠÍ DOBRO. S LÁSKOU K NÁM. A PŘIJETÍ TOHO, CO JE, JE PRVNÍM KROKEM K TRANSFORMACI…
Přemýšlejte nad těmi slovy, až se vám příště stane něco, co bude bolet. A zkuste tentokrát místo boje tu bolest přijmout. Nebát se jí. Nebránit se jí. Neutíkat před ní a neprodlužovat tak tu agónii. Nadechněte se a přijměte ji. A její síla poleví…
<3S Láskou Lenka
https://www.myjsmetvurci.cz/desatero-zivota-tvurce/
