Budeme v sobě hledat ekosystém. *heart*, kytičky, trávičku, ale taky kameny a možná i kus hnoje.
Omlouvám se za upřímnost, ale takový je dojem z tohoto týdne 😀
Tento týden se nám událostmi a cítěním bude prolínat vzdor vůči okolí, sobě – doslova můžeme pěnit vzteky proti tomu, co zašlapává náš život. Milost pod tíhou osudu, zní karta, kterou jsem si ještě k tomu všemu vytáhla. Bude třeba se za sebe postavit. Je to víře. Víře, že když překročíte sami sebe (nebo tu překážku), nemusí to být lepší, ale je to volné a čisté. Máme pustit k vodě viníky, zlobu na ně, myšlenky na pomstu nebo na pocit oběti (těch druhých nebo životních okolností). Pustit, pustit, pustit…naladit se na vlnové délky víry – my tu ale máme víru v něco konkrétního, tak to pouštění zloby půjde možná snadněji. Na minulost, na své radostné já.
Podívejte se dozadu, kdy jste naposledy byli šťastni a jestli nejde na tu chvilku v životě navázat. Vydat se jinou cestou než tehdy. Někoho prostě neposlouchat, odloupat ty nánosy špatných vnitřních i vnějších našeptávačů: Je tady totiž obrovský poklad v minulosti, obalený sladkou nostalgií, úsměvem – který chce na povrch a kupodivu – radujme se – je možné ho znovu oživit. Jen vy sami víte, jací doopravdy jste a jaký máte žít život. Ten vzdor, pokud tu bude, je vypěněním všech nánosů, které dusí tu šanci naplánovat si svůj život tak, abyste navázali na cestu svojí duše. Našli svůj směr, ten, u kterého můžete říci, že jste spokojení a šťastní. Že váš život má smysl.
Z vnějšího světa na nás budou hodně působit moudré síly, takže můžete tu podporu někde vidět, přečíst si ta správná slova, slyšet je… je to spojeno s nepřehlédnutelným aha efektem. Ale druhou stranou mince je to krvácející srdce, ta chuť vykřičet do světa, jak moc mi bylo ublíženo! Ano – bylo… Tak se prosím rozhlédněte kolem, jestli tu už není něžná, ale praktická péče o vaše zranění, která vám ty rány zahladí a dá poznat, že tohle všechno může být jen nový začátek. Možná staronový….
Budou nám víc vadit omezení, která náš tíží, manipulace od okolí, tíhu, kterou na nás z pohodlnosti hodí druzí… Vadí to? Tak je čas se tomu vzepřít. Ale také snáze uvidíme, čím sobě stojíme v cestě myšlenkami, padáním do depresivních stavů, kde se nám nechce (ale kdyby chtělo, to bychom toho dokázali). Je čas najít nějaký poklad v minulosti, své pravé já – a rozhlédnout se, jestli pro toto semínko nedodá celý týden trošku zeminy – a můžeme začít plánovat to nové, to lepší, to úplně čisté…
Nepřijde mi to ani tolik jako týden činů, spíš myšlenkových a vnitřních procesů. Hlavně kolem novoluní, tehdy přichází na přetřes vztahy a všechno, co nám děla životního partnera. Co s námi tvoří takový „ekosystém“.
