Seděla jsem tak při té včerejší podzimní rovnodennosti a přišla mi myšlenka, a tak jsem ji hodila na papír:
Když se člověk rodí na tuhle zem,
tak nechť tu tvoří, my mu pomůžem.
Spojíme síly do jednoty,
vytvoříme život, co má hodnoty.
Zastav se a poslouchej,
co ti srdce praví.
Svému nitru naslouchej,
jenom to tě TAM dopraví:
-> K životu, co chtěl bys skutečně žít,
plného lásky a hojnosti.
A také k tomu, co chceš opravdu mít,
harmonie, zdraví a radosti.
Dovolme si býti čím chceme,
po čem duše touží,
Opusťme programy rozvrácené,
co nás jenom cestou souží.
Pronikni pohledem do nitra svého,
otevři oči a jdi vstříc pravdě.
Udělej něco opravdového,
však dělej to s láskou, dělej to hravě.
Klidně si zvesela pískej,
a šiř kolem lásku.
Jak dítě si radostně výskej,
nebo si stav z oblázků.
Vnímejme vůkol ty božské krásy,
vzduch, vodu, oheň a matku zem.
Rozkvetlé louky nebo kapky rosy,
či řeky, jenž jsou krajiny lem.
Pokora láska a upřímnost,
to jsou ty dary, v nichž je čistost.
Proto:
Když se člověk rodí na tuhletu zem,
tak nechť tu tvoří, my mu pomůžem.
Včera nám začal astrologický podzim, a tak Vám všem, přátelé, přeji krásný melancholický čas plný zlatavého slunce, umělecky zbarvené krajiny do červeno-žluto-oranžových odstínů a spoustu pohody, klidu a harmonie.
Eliška
