Prázdniny skončily – návrat do školy je v nedohlednu. Upřímně – aspoň náš sbor je téměř celý v karanténě, neměl by kdo učit. Jsme skoro všichni v karanténě.
Jsme až tak zodpovědní?
Dlouho jsem si myslela, že nějaký covid se mě vůbec, ale vůbec netýká.
Týká, víc, než jsem ochotna připustit.
Náš malý – vnouček skončil na Bulovce na infekčním – průjem, teploty, křeče v bříšku. Byl dehydrovaný, vyčerpaný.
Snacha volala – marně – dětské lékařce – nezvedala telefon. Na pohotovosti ji nadali, že má volat dopředu, nicméně, měli dojet. Dojeli, malého prohlédli, poslali domů.
O pár hodin později – opět volali, dojeli, vzali malého a snachu a oba byli hospitalizováni.
Malý – je pozitivní, má covid. Asi ze školky???
Syn – nikam se už třetí den nedovolal, nicméně udělil si karanténu.
Snacha – je ráda, že jdou domů
Jonášek – už ho bříško nebolí, je rád, že byl s maminkou
My všichni – jsme rádi, že je malý v pořádku.
I když jsme všichni dodržovali vše, co lze – bohužel.,
Prosím, snažme se všichni neohrožovat své okolí.
Děkuji
