Strach a jeho vliv na naše životy: Jak ho překonat a žít naplno
Každý už ve svém životě pocítil strach a nebylo to jednou. Strach má tendenci vkrádat se do všedních dnů a krást nám štěstí. Vlastně bere vše, co mu přijde pod ruku. Zdraví, lásku, vitalitu a dokonce nás může připravit i o holý život. Strach je jen velmi drzá a troufalá emoce, která se mylně domnívá, že je lepší než my. Netuší však, že my jsme chytřejší a víme jak na ni.
Jde o negativní energii, kterou v daný moment žijeme. Zkresluje nám realitu tak, že vidíme okolní svět přes černé brýle. Cítíme ji v každé buňce svého těla. Vnímáme ji v hlase, když se nám třese. Cítíme knedlik v krku nebo kámen v žaludku. Cítit se dá opravdu každým kouskem těla, například když se nám rozbuší srdce, nebo stáhne hruď. Strach se umí objevit i na kůži, když po ní proběhne. Stačí na sobě zpozorovat tyto příznaky a hned můžeme směle prohlásit, že se bojíme.
Kde se v nás bere strach?
Jeden moudrý citát říká, že neexistují dědičné choroby, existují pouze dědičné myšlenky. Co nám zároveň dává odpověď na úvodní otázku. Kde se vzal, tu se vzal, strach přichází bez pozvání po myšlence. Koneckonců, stejně je to i s ostatními emocemi. Přicházejí po myšlence. Ty pozitivní nemusíme řešit. Ty jsou příjemné a prospěšné, neboť díky nim je naše realita prostě a jednoduše nádherná. Svět i svůj život vnímáme na základě pocitů, proto navrhuji věnovat jim větší pozornost. Trošku je prozkoumat, seznámit se s nimi, blíže je poznat a hlavně je pochopit, protože když něčemu rozumíme a chápeme to, tak nám to přináší příjemný pocit uspokojení. Naše pocity si to zaslouží a hlavně si to zasloužíme my sami.
Se strachem se třeba nejprve skamarádit
Když už jsme si sami svými myšlenkami strach přivodili, nezbývá nám nic jiného než ho tedy pozvat dál. Ne nadarmo se říká, že přítele si drž u těla a nepřítele ještě blíž. Totéž platí i při strachu. Takovým prvním krokem k utužení pošramocených vztahů mezi námi a strachem je uvědomění, přiznání si, že ten strach opravdu máme. Nemá smysl ho popírat, bránit se, nebo se mu dokonce vyhýbat, neboť i tak ho cítíme. Při snaze strach potlačit narazíme na odpor, který vyvolá ještě větší odpor. Takto se strachu nezbavíme. Je třeba přijmout fakt, že strach prostě máme. Když připustíme jeho existenci, tak okamžitě pocítíme, jak se vytrácí jeho vliv. V dalším kroku je dobré zjistit, po jaké konkrétní myšlence se strach objevuje. Tato myšlenka v kombinaci se strachem tvoří v naší hlavě podvědomý program. Děje se to automaticky. Stačí jedno slovo, na jehož základě ihned zareagujeme. A že jsme si takových programů za celý život vytvořily více než dost není třeba nijak zvlášť zdůrazňovat.
Příčiny strachů hledejme ve svém dětství
Tam tyto programy totiž vznikají. Různé názorové a myšlenkové přesvědčení nám byly neustále opakované, dlouhá léta jsme se je učili a utvrzovali se v nich, až jsme tímto myšlenkám uvěřili do té míry, že je považujeme za pravdu. Pak se v životě dostáváme do situací, z nichž máme strach a ani ve snu by nás nenapadlo, že jde pouze o podvědomé asociace negativních programů, které jsme si kdysi vytvořili v dětství. Věřím, že tento článek vám dodal odvahu udělat jedno zásadní životní rozhodnutí. Přijmout zodpovědnost za vlastní pocity a postavit se ke svým strachům čelem.
Zdroj foto: Pixabay.com
