Storytelling: Co to je a jak ho využít v osobním i profesionálním životě
Slovo, které se hodně objevuje všude v médiích a poslední dobou se hodně skloňuje. Co to vůbec znamená? Story – příběh, telling –vyprávění – dá se to takto popsat? A kde všude můžete storytelling využít? A je to vůbec pro vás?Požádala jsem o odpovědi odbornici na toto téma – Moniku Nevolovou. Už jsem o ní psala zde a na říjen společně chystáme akci pod názvem Fenomén značky – Storytelling a osobní značka.
Moniko, prosím, mohla bys na úvod vysvětlit, co to tedy STORYTELLING je?
No, podle definice je storytelling „záměrné sdílení vyprávění za účelem přínosu jak pro posluchače, tak pro vypravěče“. A zjednodušeně by se dalo říci, že je to sdílení záměrného sdělení.
Zní to možná krkolomně, ale definice chce vysvětlit rozdíl, mezi „běžným kavárenským rozhovorem či povídáním bez zásadního smyslu“, i když i ty mají samozřejmě v našem životě význam. Ale storytelling má být vždy přítomná zkušenost, jde tam o tu přímou interakci posluchač – vypravěč a o předání sdělení.
Čím to, že je teď „storytelling“ tak moderní?
Myslím, že je to tím, že jsme nějak zahlceni daty, informacemi, vědomostmi, stohy administrativy, a navzdory tomu, že už dneska máme všechny procesy tak pěkně až složitě popsané, tak se trochu ztrácíme. A tak se najednou ten storytelling začíná považovat za cennou dovednost, za způsob, jak se v tom všem neztratit, jak se odlišit, jak se napojit na ty druhé přes něco jiného, než přes informace. A tím se dostáváme k mozku. K jeho pravé hemisféře, která byla dřív řekněme pro byznys doslova podceňovaná, ale nastává doba, kdy je dobré umět používat obě hemisféry společně. A ta pravá hemisféra, ta je o empatii, hře, příběhu a umění vidět věci v souvislostech.
A náš mozek na příběh historicky dobře reaguje, vždyť si vzpomeňme na jakoukoliv generaci, od dětství slýcháme pohádky, příběhy a milujeme to. Takže se vlastně jen vracíme zpátky na začátek, ostatně, jako tomu je v hodně dalších odvětvích.
Kde všude by se dal použít?
Všude, kde otevřeme pusu:-) Možná si představujete, že storytelling je, že si člověk stoupne před hlouček lidí a začne vyprávět příběh typu Bylo nebylo. To klidně může být, ale je to také spousta jiných věcí. Je to záměrný rozhovor, kde využijete storytellingové prvky, je to vaše prezentace na networkingu, je to prezentace vaší firmy či produktu a je jedno pro kolik osob, je to motivační řeč, nebo je to rozhovor s vaším klientem, kterému chcete prostřednictvím příběhů dát najevo, že s ním rezonujete, že jste plně přítomní a že věnujete pozornost tomu, co říká. No a bez debat se dá storytelling samozřejmě využít, když vyprávíte pohádky vašim dětem nebo skvělý zdroj sebepoznání při práci na své osobní značce.
Pro koho je vlastně storytelling vhodný?
Pro kohokoliv, kdo už umí mluvit, a dál bez rozdílu věku. Dobré je totiž, že my jsme na příběhovost zvyklí, my ji jen v sobě potlačili a teď se jako kdyby rozvzpomínáme. A to se učí dost dobře a leckdy zábavně.
Když někdo tvrdí, že není dobrý vypravěč, nebo nemá velkou slovní zásobu, dá se i na tomhle zapracovat?
Ti jsou nejlepší. Zažívám chvíle, kdy jsou to právě introverti, trémisté nebo analytici, kteří opravdu toho moc v práci a možná ani doma nenamluví a přijdou na kurz, že by s tím rádi něco udělali. No a jsou samozřejmě ve skupině i s lidmi, kteří si primárně myslí, že jsou skvělí vypravěči, protože to jsou ti extroverti, co pobaví vždy a všude každého, ti si obvykle přicházejí pro nějaké extra tipy navíc. No a děje se moc zajímavá věc. Extrovertům spadne hřebínek, když zjistí, že se sice nebojí mluvit a jejich slovní zásoba je veliká, ale v té záplavě byť zábavné řeči, nedokázali předat poselství a dát důraz na jednu myšlenku, která byla podstatná. Říká se tomu zabíhavé vyprávění, v jednom příběhu je ještě pět dalších příběhů a pak si posluchači vyber. To ti, co si myslí, že jsou špatní vypravěči, naopak velmi dobře drží strukturu, protože jsou už takoví, analytičtí. Tam mají jasno. Kde tápou je odvaha a přidávání detailu a emocí do svého vyprávění, práce s dynamikou. A každá z oblastí, jak struktura tak dynamika, se trénuje, takže každý si dobere přesně to, co potřebuje, aby se mohl stát skvělým vypravěčem. A řeknu vám, že mě už mockrát dojali svými příběhy právě ti „Myslímsiženejsemdobrývypravěč“.
Jak jsi se ke storytellingu dostala ty?
Jako malá holka jsem chtěla být spisovatelkou. Chtěla jsem psát romány jako psal Jules Verne. Jenže jako dítě jsem psala jen jednostránkové pohádky a básničky o zvířátkách. Představa, že někdo dokáže napsat děj na 300 stránek knihy byla pro mě nemožná. A tak jsem si řekla, že asi prvně musím ty příběhy někde načerpat, abych mohla psát, takže jsem po gymnáziu začala studovat psychologii – tam mi přišlo, že zdrojů lidských příběhů bude až až. Nevnímejte mě špatně, nechtěla jsem prozrazovat psychologická lékařská tajemství, jen jsem se o příběhy začala zajímat z druhé stránky. Na konci studia jsem už před státnicemi věděla, že nastupuji do redakce časopisu, takže krůček k vlastnímu psaní a tvorbě příběhů. Redaktořina byla super škola, zase další dovednosti do šuplíku budoucího storytellingového počínání. Poté následovala práce v České televizi a později ještě na TV Nova, kde jsem se naučila další důležité věci, zejména z hlediska struktury příběhu, dynamiky . S umělci, herci, improvizátory a stand up komiky jsem v sobě rozvíjela dovednosti, které by se hodily komukoliv z nás, kdo nepracujeme v „umění“, protože všechny tyhle techniky z umění, rozvíjejí komunikaci. Tou dobou jsem si udělala certifikát v koučinku, a když jsem se podívala na tu kombinaci zkušeností a metod, které jsem si pro sebe do života nasbíral v touze být spisovatelkou, tak jsem si uvědomila, kde je to moje místo. Vznikla společnost Umění v práci a v ní produkty, v nichž předávám věci, které jsem se naučila po cestě a stále se další učím – základními kameny jsou právě storytelling, imrpovizace, stand up a koučink. A tu knihu jsem napsala. Tedy dneska už knihy. A to je můj příběh hledačky příběhů. Umím vidět příběhy a dodat příběhům druhých šmrnc. A to je krásný. Podotýkám, že pravdivý. Základem dobrého storytellingu je autenticita, není to o vyprávění smyslených historek.
Můžeš uvést nějaký konkrétní příklad, co to storytelling je a jak ho třeba právě v obchodě použít?
V obchodě je storytelling součást prezentace obchodníka, součást rezonance s klientem, součást prezentace produktu, kdy se řeší užitek, nejen parametry, a některé techniky storytellingu jsou moc fajn na námitky. Je toho víc a vždycky záleží na konkrétní realitě obchodníka, podle toho se dostáváme k technikám vhodným. Není to univerzální řešení na každou situaci, storytelling je o vnímavosti a vybroušení schopnosti vycítit, co je třeba říct, ne odříkávání nadrnčeného příběhu.
Jaké jsou techniky, které ve storytellingu používáš?
Ha, to je zajímavá otázka. No řekla bych, že jsou tostorytellingové techniky. Nebo techniky applied business storytellingu. Je to sběr technik a léta praxe, některé jsou moje, některé převzaté, mají různé názvy, často si vymýšlím označení pro lepší zapamatovatelnost, takže vám to moc neřekne, jako Pravidlo tří, 6P humoru, Pamatovatelná P, Dynamická D, 4K, Hollywood story, Tři věci v příběhu, Dynamikon, Žánry, Režisér, Plus Minus, Komiks, Hemingway a podobně. Co to nejvíc vystihuje, že do toho míchám hodně ze světa improvizace a většina času tréninku je taková škola hrou.
O čem bude přednáška 5.10., kde budeš ty přednášet?
O tom, co píšu výše, asi úplně postačí, co jsem tu psala, každý si v sobě tu svojí potřebu přinese. Budeme se bavit o tom, proč je náš osobní příběh důležitý, jak ho udělat silným, když jde o naši značku, jak to je s příběhem z hlediska struktury, dynamiky a provedení a kde brát inspiraci. Co víc dodat?
Více info o Monice Nevolové na jejím webu Umění v práci zde
5.10. – Workshop Fenomén značky – Storytelling a osobní značka zde
FB událost zde
Registrovat se můžete zde
Zdroj: Alena Ratajová
