Když se řekne kriminalistický technik, možná si představíme člověka, který všude pokládá čísla, snímá otisky prstů a zkoumavě hledí na mrtvolu. Jak moc seriály a filmy práci kriminalistických techniků zkreslují? Co  takový technik dělá a co všechno ke své práci potřebuje? Jak  musí být otrlý, aby ustál mrtvolu v rozkladu? Pojďme to spolu zjistit!

Ahoj, děkuji, že jsi přijal pozvání k rozhovoru a začneme opravdu z gruntu – čím jsi chtěl být jako kluk?

Nejdřív kosmonautem, ale velice brzo, snad už od 4. třídy ZŠ paleontologem.

To není úplně obvyklé povolání, jak jsi na něj přišel?

To mi říkali všichni. Já strašně miloval obrázky s brontosaury a když jsem se pak naučil číst, hltal jsem všechny knížky, co se týkaly pravěku a starověku, nesmírně mě to bavilo. Pamatuji si, že kdykoli jsem ve škole řekl, čím chci být,  nikdo nevěděl, oč jde.

Proč tedy nejsi paleontologem?

Protože to nevyšlo. Tehdy obor studovali dva, tři lidi.

Když se rozhodovalo o tom, jakou zvolit střední školu a kam jít dál, zavrhnul jsem gymnázium, to mě nikdy nelákalo. Rád jsem kreslil, takže volba padla na  Střední průmyslovou školu keramickou, obor Pozemní stavitelství.

Nevyšlo ani být stavařem. Sice jsi po SPŠ keramické nastoupil na fakultu architektury, ale pak se ty Tvoje cesty nějak zamotaly… Proč  teď nemáš před jménem titul Ing. arch.?

To by bylo na celý další rozhovor. Prostě to nevyšlo. Kdysi na střední škole mi matikářka řekla, že chci pořád někomu pomáhat. Proto mě možná oslovil inzerát o náboru nových příslušníků k policii (tehdy Veřejné bezpečnosti – dále VB) a já se vydal na služebnu v Praze Na Míčánkách.

Takže jsi šel „pomáhat a chránit“?

Žádné pomáhat a chránit tehdy ještě nebylo. (smích) Protože jsem ale nechtěl celý život „šlapat chodník“, rozhodně jsem zamýšlel dostat se ke kriminálce, což se mi docela rychle od nástupu k policii povedlo – asi po 5 letech.

Jak dlouho jsi u policie?

1. 3. 2023 jsem začal 35. rok.

Nelituješ někdy svého rozhodnutí opustit architekturu a jít do služby?

Ani nevíš, kolikrát se mě na to ptali lidi z okolí i známí… Člověk má někdy splín, občas ho všecko štve, ale asi jsem nikdy nelitoval, že jsem si tuhle práci vybral.

Jak to vlastně probíhá, chceš-li se přidat k policii? Zašel jsi na služebnu a dál?

Po náhradní vojenské službě (5 měsíců ve Frýdku-Místku), jsem nastoupil k tehdejšímu pohotovostnímu pluku VB (pamětníci vzpomenou –  ale ne vše bylo tak, jak se o tom dnes mluví). Byla to vlastně nástupní škola pro začínající policisty v Praze – Hrdlořezích.

Čím prochází absolventi? Předpokládám fyzická příprava, psychotesty?

Největším martyriem byly psychotesty. Ráno v 8 hod jsme na Bartolomějské začali a skončili odpoledne v 17 hodin, totálně vyšťavení. Tohle síto bylo hodně přísné a podle mého názoru je škoda, že se od něj teď poměrně dost odchýlilo.

Samozřejmě byly fyzické prověrky, ale tehdy se v podstatě nemusely dělat, protože každý, kdo byl na vojně, splnil fyzickou přípravu. Nebylo to tedy o tom, že bych běhal na oválu a tak. To až v průběhu praxe.

Jak dlouho trvala škola?

Pohotovostní pluk byl tehdy na 1,5 roku. Rok čistá výuka, 3 – 6 měsíců řízená praxe. To znamená, že člověk byl vyslán na základní útvar (a ten si nemohl vybrat) s přihlédnutím, k čemu inklinoval profesně. Tam dojížděl, sloužil s chlapy, co dělali normálně na ulici a vracel se zpátky do školy. V podstatě to byla policejní kasárna.

Po roce a půl jsi skončil školu a potom následovalo co?

Praxi jsem dělal na Místním oddělení (dále MO) v Praze 10 – Strašnicích, což byl tehdejší Zámeček – pro pamětníky, tam se točil seriál Policajti z předměstí. Myslím, že už toto MO dnes nefunguje. Potom nástup  na MO Praha 4 – Lhotka. Šlapat chodník. V Praze jsem byl od března 1990 do dubna 1991. Potom jsem si podal žádost o přeložení na Jižní Moravu z důvodu manželství a očekávaného narození syna.

Na Moravu jsi nastupoval taky jako pěšák?

Ano, jako pěšák, tehdy podpraporčík a po půl roce dostal na starosti území Lednice, Nejdek, Bulhary. V roce 1993 jsem podal žádost na kriminálku a od prosince 1993 se dostal na Oddělení obecné kriminality, neboli I. oddělení.

Já však o tobě vím, že  nejsi kriminalista, ale děláš něco trošku jiného. Prozraď, co?

I. oddělení obecné kriminality zpracovává nebo šetří  obecnou trestnou činnost, od vloupání přes požáry, výbuchy, znásilnění až k vraždám apod.,   II. oddělení šetřilo hospodářskou kriminalitu. Dnes už nepracuji na I. oddělení, ale  na oddělení kriminalistické techniky a to už zhruba 15 let.

Je to venku – pracuješ jako kriminalistický technik!  Když se řekne kriminalistický technik, tak si asi většina z nás vybaví někoho, kdo přijde k mrtvole, nasadí si rukavice, hledá náboje, dává cedulky, obkresluje křídou tělo… Je to správná představa?

No, tak to je trochu jinak! (smích) Známý seriál a postava je třeba inspektor Colombo. Dá se říct, že jeho práci jsem dělal asi před 15 lety. To je detektiv. Kriminalistický technik je pak ten, který na místě činu leze leckdy po kolenou, vyhledává stopy, dokumentuje a zajišťuje je. Aby si  čtenáři uměli představit, je to  člověk třeba v tom hrozném bílém obleku s kapucí, co tam chodí a fotí. Ale on fotí situaci, stav a to, co nejdřív musí najít.

Co znamená hledat stopy?

Každá událost, která souvisí s trestným činem, za sebou zanechá na místě určitý otisk. Každé jednání, chování… Úkolem kriminalistického technika spolu s vyšetřovatelem a operativcem je tyto stopy najít, tzn. kde nám pachatel (řeknu-li to lidově) zanechal otisk prstu, kde otisk boty, kde  je jeho podpis v podobě biologického materiálu, jakým způsobem došlo ke vloupání, jestli bylo použito páčidlo šíře 10 mm nebo šroubovák 4 mm? Zda požár vznikl zahořením dřeva v kamnech nebo úmyslným zapálením? Samozřejmě spolupracujeme se složkami jako jsou hasiči, pyrotechnici, psovodi a celý IZS.

Rozumím-li tomu správně, tak na místě nejdříve sbírá technik stopy a až pak tam jde vyšetřovatel, aby stopy nezničil?

Ano, v podstatě ano, a tady je pro všechny jedna důležitá poučka. Pokud přijedete domů z úžasné dovolené u moře a zjistíte, že máte otevřený barák a v něm příšerný bordel, tak první reakce lidí je ta, že proletí celý dům, zjistit, co jim kde chybí. V tom okamžiku dochází k docela slušnému znehodnocení  nebo dokonce zničení stop, které po sobě pachatel zanechal. Teprve potom poškození volají policii. To je špatně! Nechoďte tam!  Nesahejte na vyházené předměty, zásuvky apod., tím stejně už ničemu nepomůžete a až budou zajištěny stopy a pořízena fotodokumentace, dá se dohromady vždy seznam odcizených věcí.

Pokud dojde třeba ke vloupání a je riziko, že pachatel by mohl být ještě na místě, vstupují prvně policisté, kteří se dostaví na místo činu. Ti by měli znát postup, aby zlikvidovali co nejméně stop, ale zároveň musí objekt udělat tzv. bezpečným. To znamená, že se musí přesvědčit, zda se v něm pachatel už nenachází. Teprve potom nastupuje kriminalistický technik s vyšetřovatelem.

Nosí kriminalistický technik zbraň?

Všechny výcvikové skupiny u policie, které jsou v přímém výkonu, musí absolvovat střelby a nosit zbraň. Stále jsi policista ve službě.

Pamatuji si, že v době, kdy jsem ještě sloužil jako operativec, jsme s kriminalistickým technikem  přijeli dělat velký sklad a už když jsme tam vstoupili, cítil jsem, že není něco v pořádku. Intuice. Kolega začal hledat stopy (většinou se zhasne a svítí baterkou) a jak svítil na zem, zahlédl jsem v regálu odlesk. V tu chvíli jsem kolegu vyhodil a vytáhl pistoli. I přes to, že kluci sklad proletěli,  pachatel neměl už možnost utéct, takže zůstal schovaný mezi regály ještě v době ohledání.

Vyjíždí technik sám?

Na místě činu je první vždy hlídka, policista v uniformě. Ten zjistí, co se stalo a on stanovuje, co se bude dít dál – zda případ zpracuje sám nebo bude třeba technika či kompletní výjezd. Pokud přivolá kriminalistického technika, vyjede. Jezdíme sami, protože pokud jede celá výjezdová skupina, pak je třeba další auto.

Jak je to s těmi cedulkami? Přece se musí stopy nějak označit? Vždyť všude v seriálech je obkreslená mrtvola a u ní cedulka č. 1 na místě nálezu nábojnice, č. 2 na místě nálezu boty… Můžeš nám objasnit, jak je to doopravdy?

Cedulkami, neboli čísly, se označují stopy, které pachatel na místě zanechal nebo které přímo souvisí s vyšetřovanou událostí. Takže jak jsi správně řekla, jednička může být nůž, dvojka nedopalek, trojka krevní skvrna apod. Obkreslené tělo, to se až tak moc nedělá, tím se spíš zvyšuje sledovanost v televizi. Pokud mám na místě mrtvé tělo, nemám důvod ho obkreslovat, protože mi nezmizí, dokud jej neodveze pohřební služba.

K jakým případům kriminalistický technik vyjíždí?

V podstatě jezdíme na všechno. Od vloupání do králíkárny, přes krádeže vloupáním do sklepních kójí, do obchodů, podniků, až po provozní havárie, požáry, výbuchy. Také k náhlým úmrtím, ublížení na zdraví, mravnostní trestné činnosti a samozřejmě k vraždám. Tedy veškeré trestné činnosti.

Asi nemůžeš na místo činu přijet s holýma rukama. Jaké máte vybavení?

Ještě, když jsem sloužil na obvodním oddělení jako pomocný technik, prošel jsem si historií vyvolávání černobílých fotografií, i na operativě jsem pracoval s klasickým foťákem. Jak pokročila doba, pokročila digitalizace, tudíž i kriminalistický technik je dnes vybaven posledními vymoženostmi moderní techniky, např. plně digitalizovanými videokamerami či fotoaparáty. Máme speciální vozidlo, v němž vozíme předměty sloužící k vyhledání a zajišťování stop, k dokumentaci. Vybavení je docela solidní, pořád se něco nového vyvíjí. Dnes už se nepoužívají jen klasické prášky na vyhledávání  daktyloskopických stop, jako před cca 30 – 40 lety. Velkým skokem dopředu jsou  nanotechnologie, stejně jako výpočetní technika apod.

Co se děje se sesbíranými stopami?

Hierarchie je taková, že kriminalistický technik pracuje v terénu, zajistí stopy, řádně je (je-li to třeba) vysuší, zabalí,  popíše, učiní bezpečnými  (třeba u nožů a střelných zbraní) a předává  zpracovateli nebo vyšetřovateli. Ten je odesílá na tzv. expertní pracoviště, což jsou odbory kriminalistické techniky a expertiz a nebo Kriminalistický ústav Praha. Odbor kriminalistické techniky a expertiz je v podstatě skoro v každém kraji. V každém původním krajském městě.

Sesbíráním a připravením stop pro tebe práce na případu končí?

Určitě ne. Pokud člověk dělá svou práci rád, rád se dozví i zpětnou vazbu o tom, zda byla stopa upotřebitelná a jestli vedla třeba přímo k odhalení pachatele. Díky databázím může někdy dojít k tomu, že pachatel již je evidován a daktyloskopická stopa jej přímo označí při vyhodnocování. Jinak samozřejmě nastupuje mravenčí práce operativy a vyšetřovatele, kteří tipují možné pachatele a srovnávací materiály potom zasílají k porovnání ke konkrétním stopám a případům.

Je velká výhoda, že jsem nejdřív dělal operativce a až potom technika, protože vím, co je třeba na místě zjistit, zajistit a vědět. Je to i o tom, že technik pozná, co se událo, kudy pachatel přišel, jak se na místě pohyboval a choval, což následně hodně napomáhá při vyšetřování a dopadení pachatele.

Jakou roli hraje zkušenost a jakou intuice, jsi-li na místě činu?

Přijdu-li na místo vloupání, většinou vidím, kudy pachatel vnikl. Velice nerad odjíždím z místa činu, aniž bych věděl, kudy se dovnitř dostal – i to se ale občas stává. Bohužel je to často vinou poškozených, kteří raději fingují nebo přesvědčují o vloupání, aby  dostali peníze od pojišťovny, než by přiznali, že zapomněli zamknout byt či dům.

Stopy na místě, zkušenost, kudy pachatel vlezl, pokud vidím rozházený dům, poznám, zda jde o profesionálního zloděje nebo někoho, kdo využil příležitosti. Intuice také pomáhá – intuitivně vím, jak se asi pachatel choval, co ho mohlo vyplašit, co mohl hledat, jestli o tom věděl (že je třeba v domě schovaná větší finanční hotovost nebo že poškozený bude pryč). Procentuálně se nedá vyjádřit, jakou roli hraje zkušenost oproti intuici, ale určitě zkušenosti hrají velkou roli a intuice se k nim přidává jako doplněk.

Jak kriminalistický technik zajistí, aby nepoškodil stopy?

Základem je všechny z místa činu vyházet. Poškozeným říkám: „Byť jste majiteli domu, teď budete chodit za mnou.“

Znovu se vrátím k tomu, co se vidí v televizi – muži v bílých jednorázových papírových oblecích. To je jedna podmínka, jak nekontaminovat stopy, že sám budu zabalen, budu mít rukavice, v případě závažné trestné činnosti i další prostředky, jako jsou respirátory, brýle apod. Takže – osobní ochranné pomůcky. Rukavice jsou minimum. Zároveň je to i ochrana vlastního zdraví, protože ne vždy jezdíme na případy, které voní…

Lze říci, kolik času v průměru strávíš na místě činu?

Od 20 minut po 2 dny. Déle je to u závažnějších případů, takže se někdy místo činu zapečetí a hlídá a pokračuje se druhý den. Jindy se jede nonstop, protože co nezajistíš hned, u toho hrozí riziko kontaminace anebo to nezajistíš už vůbec. Já na místě činu strávil  v kuse třeba i 16 hodin.

Co je pro tebe po 15 letech práce kriminalistického technika nejtěžší?

Ne jen při práci kriminalistického technika, ale za celou dobu, co je člověk u policie – ohledávat místo činu, kde došlo k násilí na dětech  nebo na ženách.  To je vždycky nejtěžší.

Jak se s tím vyrovnáváš? Tvoje práce je fyzicky i psychicky velmi náročná, jak tuto náročnost kompenzuješ, máš nějaké relaxační techniky?

Když jedu z místa činu, v autě si pouštím muziku naplno.  Tím si čistím hlavu. Mám na flashce neuvěřitelný mišmaš, od Smokie, přes Metallicu po Javory, Lucii, Olympic…

A jinak – mám rodinu, psa, rád si taky zajdu na střelnici.

Jak dlouho si myslíš, že lze dělat práci kriminalistického technika?

Mám kolegy, kteří odešli do důchodu opravdu v 65 letech, sám o tom ale přesvědčený nejsem.

Technika dělali třeba 30 let. Každý člověk to má nastavené jinak, dokud slouží zdraví, tak se to asi dá. Jak jsi zmínila, je to nejen psychicky, ale taky fyzicky hodně náročná práce. Kolikrát já už jsem byl na hasičské plošině, kolikrát lezl po střechách, vytahoval tělo z bunkru z války, kolikrát musíš vzít do ruky krumpáč a lopatu, když se hledají kosterní ostatky… Opravdu často lezeš na místě činu po čtyřech.

A pozor – znám několik žen, kriminalistických techniček!

Krumpáč, lopata, bunkr… Tak mě napadá, jak je to s nálezy z války? Také k nim vyjíždíš?

Trošku složitější problematika. Pokud se někde objeví kosterní nález, musí se stanovit stáří nálezu, tj. kostí. Téměř vždy je u toho kriminalistický technik, který dokumentuje místo nálezu. Zpravidla to bývá při výkopových pracích, třeba při stavbách nových rodinných domů. Tady na Moravě, kvůli Brněnské operaci a osvobozování od jihu, je těch nálezů z II. světové války poměrně dost. K tomu připočti lokalitu Dolní Věstonice, Pavlov, takže kosterní nálezy staršího data. K tomu pak vyjíždí i antropologové. To zase zajímá je, nicméně my jsme u toho také.

Vybavíš si nějakou veselou historku?

Jednou jsem vyjížděl jako technik k nálezu torza lidského těla u kontejnerů v obci. Suma sumárum, zavánělo to vraždou, běžně se takové věci u popelnic neválí. Bylo mi divné, že když se ke kontejnerům dle popisu blížím, není kolem žádná hlídka,  pásky, nic. Tehdy jsme měli shodou okolností vysílačku v opravě, tak jsem volal telefonem operačnímu a ptám se, co se děje? Řekli, že mi jaksi  následně zapomněli sdělit, že se nejednalo o torzo lidského těla, ale někdo  vyhodil starou figurínu na oděvy. Kluci, aby na  mě nečekali, radši ujeli. Srabi! (smích)

Počítám, že policajti mají dost černý humor, viď? O slangových výrazech nepochybuji.

Ano, samozřejmě. Ale to je asi nepublikovatelné. (smích)

Slangové výrazy některé už zdomácněly, viselec (oběšenec), čórka (krádež), vlupka (vloupání), elpaso  (loupežné přepadení), plaváček (utopenec), ale většina těch, které používají kriminalističtí technici je taky nepublikovatelných.

Co bys mi řekl závěrem?

Každá práce má svoje, spousta lidí si neuvědomuje, že ti mladí kluci na ulici a vesměs všichni v přímém výkonu musí znát spoustu zákonů (trestní zákon, trestní řád, zákon o přestupcích, o provozu na pozemních komunikacích…), nespočet nařízení, vyhlášek, závazných pokynů a musí se s tím kolikrát v časovém presu a pod tlakem situace velmi rychle vypořádat. Policie je silová složka a mrzí mne často nenávistné debaty ohledně platů, výsluhových nároků. Kolik lidí si za roky praxe muselo mnohokrát zrušit dovolenou, návštěvy kina, chvíle s rodinou proto, aby šli „pomáhat a chránit“?!  A nevíš, kdy a zda se vrátíš….

Mám svou práci rád a to mě drží… J

 

Děkuji za rozhovor!

(Fotografie publikována se souhlasem autora, veškerá práva vyhrazena.)

 

 

Tagy:
7 Komentářů
  1. NelaVávrová 12 měsíců ago

    Velmi zajímavé, děkuji.

  2. Jaroslava Korpášová 12 měsíců ago

    Zajímavý rozhovor, ráda jsem si přečetla a dozvěděla něco nového.

  3. Lenka Hudečková 12 měsíců ago

    Krásný a dlouhý rozhovor, děkuji za něj. Já sama jsem velký čtenář thrillerů, a tak mě toto téma hodně zajímá.
    Super muž, který něco dělá pro nás všechny. ♥♥♥

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account