Matka a dítě: Proč je mateřská energie klíčem k dětské spokojenosti
Zrcadlo odráží náš reálný obraz, ale současně v něm každý vidíme něco jiného. Jde o náš úhel pohledu. Většinou tam vidíme, to co vidět chceme. Někdy si připadáme ošklivé, jindy krásné, někdy unavené, jindy záříme. Zrcadlo nelže, vždy nám zobrazí náš momentální obraz, ale myslím, že více obraz duše než hmoty.
A o tom to právě je.
Naše děti nezajímá, jak vypadáme, budou nás milovat krásné i ošklivé, zdravé i nemocné, ale to hlavní, co je pro naše životy důležité, budou nám zrcadlit naše životní nastavení.
Matka je tím, s kým je dítě spojeno od samého začátku, a tak tatínkové prominou, je nejdůležitějším člověkem pro každého z nás. Už v prenatálním stádiu vnímáme rozpoložení své maminky a máme 9 měsíců na to ji dobře poznat „zevnitř“. Po tuto dobu je její energie i naší energií, proto to naladění po zbytek života. Funguje to obousměrně, každá matka, pokud je vnímavá a naladěná, bezpečně pozná, co se děje s jejím dítětem a to i na dálku.
Pro naše životy je určují ta první etapa. Potřebujeme pro svůj rozvoj spokojenou matku. Ta může být spokojená, pokud má fungující vztahy a pokud je uspokojená i profesně (tou profesí může být i péče o domácnost). Zní to jednoduše, že? A ono to ve své podstatě jednoduché je, jenže….
Dojít na své cestě ke spokojenosti ve všech oblastech života je mnohdy cesta na celý život. A tak být hned v úvodu dospělého života vyrovnaná a spokojená, je velmi vzácné nastavení. Je to však možné.
Být matkou, je jedna z nejkrásnějších a současně nejnáročnějších rolí v životě. Je třeba mít na paměti, až budeme padat pod tíhou mateřských povinností, strachů, křivd a klást si otázku, kde jsme udělaly chybu, že je to v nás. Předali jsme našim dětem svůj strach, měly jsme přílišná očekávání nebo naopak jsme nebyly dost důsledné. Prostě oni jen zrcadlí naše nastavení.
Naším úkolem je dětem zabezpečit bezstarostné dětství, v období puberty je naučit povinnostem a řádu věcí a na prahu dospělosti pomoci postavit se na vlastní nohy a pak je pustit do světa! Toto je také velmi důležité, protože jinak budou mít přistřižená křídla a nebudou samostatné bytosti a budou nám stále zrcadlit naši nevíru v ně. Naopak samostatný jedinec je naší radostí a už nepotřebujeme žádná potvrzení. Stáváme se partnery, i když to křehké pouto mezi matkou a jejím dítětem přetrvá až do konce našich dnů a budeme si ho hýčkat jako poklad nejcennější.
A až dojdeme do bodu, kdy uslyšíme od své matky, já jsem tak šťastná, že ty jsi šťastný/šťastná, je to nevýslovná krása a velké uznání, že jsme pochopili o čem je život a ona si může spokojeně oddechnout, že se jí to přes všechna úskalí povedlo. Zrcadlo je čisté jako nikdy předtím.
Zdroj foto: Pixabay.com
