Proč opustit minulost a zaměřit se na přítomnost: Klíč k vnitřní harmonii
Minulost je pryč, přesto mnoho lidí stále zbytečně plýtvá časem a energií, jak by ji mohli změnit, kdyby …
Současně zapomínají, že tím podvědomě plní pomyslný batoh s minulostí na vlastních zádech, který je naopak potřeba uvolnit.
Minulost nám vždy dává, tak proč jít proti zákonům a snažit se jí měnit, byť jen v představách. To je tak vysilující.
Není se pak čemu divit, že lidé neustálými výčitkami ztrácí sílu nad vlastním životem. Božská moudrost uvnitř nás pokaždé rozhoduje pro naše nejvyšší dobro.
I když to tak kolikrát nevypadá, věřte, že tomu tak je. Není nutné zpochybňovat či jakkoli si vyčítat, co se stalo, co jsme udělali či naopak neudělali.
„Jednotlivé děje a rozhodnutí jsou protkaná dávnými dohodami všech zúčastněných, naplňujeme přesně to, čemu jsme se zavázali.“
A pokud jsme vzájemně s druhými jakýmkoli činem cestu rozvázali, a tím se uvolnili, není důvodu se dále trápit. Pokud je dáno, že cokoliv má být ještě dořešeno, nastane ten správný čas, jak dořešit. A tak i v tomto případě není třeba se dále trápit.
To nejpodstatnější pro náš klid a štěstí je přestat se vytrvale snažit ožívat minulost a začít se soustředit na přítomnost a na sebe. Často se stává, že lidé poukazují na ty druhé, aby se změnili nebo by jim to konečně mělo dojít, že by se měli začít chovat jinak. Nezapomínejme, že tímto postojem mluvíme k sobě, neboť druzí jsou naším zrcadlem.
Druzí nepotřebují naši pomoc v podobě toho, že je předěláme nebo se budeme snažit je spasit svou pomocí. Druzí si pomohou sami, naše snaha „pomáhat“ jim je jako plnit bezednou díru.
Z této akce nevyjde nikdo silnější.
„Spasit můžeme pouze sami sebe tím, že každé doporučení pro druhé si nejdříve otočíme k sobě.“
Sami sobě jsme nejlepším učitelem a tento postoj nás postupně vyvede z omylu, že jsme někdo, kdo ví všechno nejlépe v souvislosti soudit činy druhých. Nejlépe bychom měli znát sami sebe.
A když tomu tak není, vznikají mnohá nedorozumění, která jsou příčinou našich tendencí dojít k výše zmíněnému sebepoznání skrze přeměnu ostatních.
Pokud se setkáme se skutečným učitelem ve vnějším světě, věřte, že nám nebude říkat, co bychom měli dělat. Skutečný učitel nás povede k lásce, zpět do našeho nitra, abychom především pochopili sami sebe. Abychom nalezli zdroj pochopení, laskavosti, soucitu a osobní esenci šťastného a naplňujícího bytí. Abychom se s láskou naučili přistupovat sami k sobě, abychom začali naslouchat svému srdci, neboť to je ta jediná pravdivá cesta, jak se navrátit zpět do stavu vnitřní harmonie. Nepodléhat vnějším vlivům, povstat ve své celistvosti, probudit skryté touhy a oživit tak každou část našeho těla nadšením a svobodou.
Veronika
Autorka článku: Veronika Kovářová – koučka a motivační mentorka pro ženy – www.veronika.vision
FB page: Veronika Kovarova Sebekoučink
Zdroj foto: Pixabay.com
