Jak těžké se může zdát dosáhnout úspěchu. Snaha někdy vede k těžko vydřeným výsledkům, jindy ke zjištění, že byla marná. Je vůbec v naší moci něco ovlivnit?
Slepičí úlet
Představte si čistě ženský kolektiv. Kancelář plná žen a vy tam přijdete jako nová. Každá firma má takové oddělení. Pod neoficiálním názvem slepičárna se často skrývá účtárna. Vy, atraktivní, mladá žena, plná života a entuziasmu. Ony, staré tlusté ropuchy, zklamané životem, schopné projevit nadšení akorát tak z pomlouvání ostatních. “Bože, kde to jsem? Tuhle práci chci, ale v takovém kolektivu asi dlouho nevydržím. Co budu teď dělat? Na jednu stranu chci mezi ně zapadnout, ale na stranu druhou nechci zapadnout prachem ani se nechat obalit tukem. ”
Na řadu přichází rozhodnutí
Je to v nás zakódované. Jednoduše jdeme s davem, následujeme většinu a v podstatě je nám jedno kam. Klidně půjdeme i na kraj útesu, naskáčeme do studené vody a budeme plakat, že jsme mokří, místo toho, abychom udělali vlastní rozhodnutí. Máme na výběr. Buď podlehneme skupinové většině za cenu ztráty vlastních ideálů, nebo změníme věci se kterými jsme se dosud pouze smiřovali. “Dobře tedy, vždyť o sobě mohu vždy a za každých okolností rozhodnout sama, takže žádné takové, vy ropuchy, mě nedostanete, dostanu já vás.” 😎
Určovat pravidla lze pouze pokud víte, co chcete
Hraničí to až s pudem sebezáchovy. Před miliony lety bylo o dost jednodušší přežít díky skupině. Mamuta ulovíte snadněji v pěti než sám. Vyloučení by znamenalo jistou smrt. Takže pocit bezpečí jste velmi ochotně vyměnili za přizpůsobení se většině. Proto nás i dnes pronásledují pocity typu: “co si o mně pomyslí ostatní”. Máme tendenci až zoufale automaticky zapadat a velmi rychle zapomeneme na to, co nám dělá opravdu dobře. Pro pocit spokojenosti nemusíte utíkat ze slepičárny, dokonce se ani nemusíte stát vedoucí všech slepic a udávat trendy. Stačí si uvědomit, co chcete. Pokud jste se sebou spokojená a cítíte se dobře tak jak jste, postačí si jen připomenout, že jste takto v pořádku, co na tom, když všichni ostatní se sebou spokojeni nejsou. To je jejich věc. Nemusíte se jim přizpůsobovat ani je nemusíte předělávat k obrazu svému. Vždy je to jen o nás. Ten, kdo je se sebou spokojený se jakoby zázrakem stává přirozeně vzorem pro ostatní.
Je to v nás zakódované. Jednoduše jdeme s davem, následujeme většinu a v podstatě je nám jedno kam. Klidně půjdeme i na kraj útesu, naskáčeme do studené vody a budeme plakat, že jsme mokří, místo toho, abychom udělali vlastní rozhodnutí. Máme na výběr. Buď podlehneme skupinové většině za cenu ztráty vlastních ideálů, nebo změníme věci se kterými jsme se dosud pouze smiřovali. “Dobře tedy, vždyť o sobě mohu vždy a za každých okolností rozhodnout sama, takže žádné takové, vy ropuchy, mě nedostanete, dostanu já vás.” 😎
