Pokud chceme milovat sebe samotné, je potřeba se prvně poznat až do morku svých kostí.
Podívat se na vše, co nejsem já, dovolit rozpadu své falešné identity, starých struktur a omezení mysli. Mít ochotu vstoupit do svých bolestí a strachů, přiznat si, kde všude jsem samu sebe opustila.

Tohle rozpadání iluzí je bolestivé…ocitáme se nazí ve světě, jako tehdy poprvé. Ukazují se naše staré jizvy, strachy a pochybnosti, ale rodí se znovu naše čistá podstata.
Na cestě k sebelásce je potřeba uvidět, co vše jsme samy sobě dlužné. A tyto dluhy sobě začít pomalu splácet a nové již nečinit.
Pokud se dobře znám, pak celým tělem cítím, co je pro mne dobré. Čemu je potřeba říci NE a naopak kdy se otevřít novému ANO.
Potřebujeme být autentické v každém okamžiku, ať je před námi kdokoliv. A mnohdy ukážeme své různé podoby, a přesto se můžeme přijímat a milovat…
Cesta k sebelásce není jednoduchá, ale přinese ty nejsladší plody nejen nám. Je to jediná cesta, jak žít zralé vztahy, žít plně a milovat bezpodmínečně.
Můžeme se pak po celý život hýčkat, pečovat o sebe a své potřeby, žít svá potěšení a cítit se celistvé bez cizího přičinění.
Naše srdce i tělo bude plné nekonečné lásky a soucitu ke všemu živému.
Skrze přijetí a integraci všeho vytěsněného v nás, náš pocit oddělenosti od Stvořitele slábne a my můžeme opět splynout v Jedno…..
Napij se nektaru svého Srdce před tím, než se rozpadneš na kusy…a pak dovol Stvořiteli, aby tě znovu poskládal tak, jak kdysi učinil:) vrať se ke svému VĚDOMÍ.
Přeji májové dny plné sebelásky,
Ra-duše
http://www.zivaduse.cz/
0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account