Z dna se dá odrazit: Jak jsem se postavila své vnitřní kritice a začala se milovat

Umíte se pochválit? S oblibou říkám, že člověk se musí sám umět pochválit, protože nikdo to za něj tak hezky neudělá.

Dřív jsem to ovšem neuměla. Myslela jsem si, že když se budu chválit, budu působit jako egoistka. To jsem ovšem nechtěla. Když mě už někdo pochválil, mávla jsem rukou a řekla, že to nestojí za řeč. Místo abych poděkovala, vyvracela jsem pochvaly od svého okolí. I když se mi něco podařilo zdolat, nedokázala jsem si říct, že jsem šikovná. Přes pusu by mi to ani neprošlo.

Když se dařilo lidem v mém okolí, neměla jsem problém ocenit a pochválit, ale jakmile jsem měla pomyslet, že bych měla o sobě říct, že jsem dobrá, v hlavě se mi rozvítilo červené světlo stop. Dokonce i pohled do zrcadla pro mě byl nepříjemný. Má rána při pohledu do zrcadla začínala pravidelně větou: “Sice tě neznám, ale umyju tě.” Přišlo mi to naprosto normální a přirozené, přece nejsem nějaká nafrněná slečinka, abych si o sobě myslela, že jsem pěkná a šikovná.

Říká se, že okolí vám nastavuje zrcadlo. Uvědomila jsem si to po deseti letech, kdy se mé vztahy bortily. Žádný mi nevydržel déle jak dva roky. Partnerská harmonie dostala vždy na frak a já nechápala, jak je to možné. Vždyť jsem dělala vždy první poslední, tak proč? Neuvědomovala jsem si, že potřebuji udělat změnu.

Dostala se mi do ruky kniha Miluj svůj život. Měla jsem totiž nějaké zdravotní problémy. Jedna známá mi řekla, že tam najdu odpovědi na své otázky. Když jsem se začetla, nevěřila jsem vlastním očím. Byla jsem postavena před fakt, že veškeré moje problémy pramení z nedostatečného sebepřijetí. Došlo mi, že pokud nezměním svůj postoj sama k sobě, nemůže se změnit ani moje vnější realita, která tehdy zrovna příjemná nebyla.

Začala jsem na sobě pracovat. Zpočátku to bylo velmi těžké, až jsem to chtěla vzdát. Jenže když jsem si uvědomila, že svou realitu jinak nezměním, dodala jsem si znova kuráž. Mým cílem totiž bylo potkat konečně svou spřízněnou duši. Vždy jsem toužila po lásce a dětech. Začala jsem afirmacemi. Větší výzva byla změna vnitřních pocitů a vyzařování. Uvědomila jsem si, že si nemůžu dělat násilí. Musela jsem všechno pustit. Dostala jsem se na samotné dno. Jenže ode dna se dá přece odrazit.

Vzala jsem svou tehdejší situaci jako výzvu. Ode dna jsem se odrazila. Když jsem se naučila mít ráda, začal se můj život rapidně měnit. Začali mi přicházet do cesty lidé, kteří mi můj dobrý pocit a lásku opětovali. Naučila jsem se i pochválit. Dnes jsem za své zkušenosti vděčná, protože mi pomohly uvědomit si, co je v mém životě vlastně důležité.

A co ta zmiňovaná samochvála? To se můžete dočíst zde >>>

Zdroj foto: Pixabay.com

Tagy:
0 Komentářů

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account