Jasně, tak láska, rodina, zdraví, dobrá práce…a kolik času těm prioritám SKUTEČNĚ věnujete? A po kterých prioritách zatím jen prahnete?
Jaké máte priority?
Já si říkala přibližně ten žebříček, co jsem teď napsala. Ale jednoho dne jsem bojovala o to, abych dostala příspěvek na jesle. Měla jsem v té době čtyři tisíce za měsíc a školka stála sedm… musela jsem vrátit do práce, ale plat přišel až další měsíc, že, a platit musím dalších x věcí. Milí úředníčci mi ale neustále házeli klacky pod nohy, naslibovali pomoc a na poslední chvíli ucukli. To jsem byla vyřízená. Dnes mi to přijde vtipné, kvůli pár tisícům, ale v té chvíli, když je člověk sám s dítětem, nebylo to lehké. No, musela jsem si půjčit. Ještě dnes splácím. Ale jsme zdraví. A nakonec se mi to pořešilo a ještě líp.
Co mi pomohlo?
Radila jsem se v jedné esoterické skupině na facebooku a tam mi poradili, ať si srovnám, co jsou moje priority. A abych přestala očekávat, jak se mají lidi chovat. Srovnala jsem si to. Bojovala jsem o peníze. Jsou na prvním místě v mém žebříčku? Nejsou. Takže vlastně je to fajn. Děkovala jsem za to, že já, syn i rodina jsme víceméně zdraví a věřila, že nějak to dopadne. A dopadlo. Dvě finanční záležitosti se mi vyřešily, samozřejmě řešení by mě bývalo bylo nenapadlo. Uf.
Od té doby vím, že se máme dobře. A taky pozoruju, jak se mi mění priority nejen na tom papíře, ale i v reálu. Odmítám nějaké práce – které se mi sami nabízejí, od té doby, co nelpím na penězích. Odmítám je, abych měla čas – na sebe a na syna. Vlastně si i říkám, že bych si mohla zkrátit úvazek. Ale zatím splácím, takže to nepřipadá v úvahu. Ale říkala jsem si, že než si koupím nějakou blbost, zeptám se, zda to chci skutečně vyměnit za čas. Za čas, který jinak budu muset věnovat výdělečné činnosti a ta je zpravidla bez syna. Nebo za čas, který budu věnovat sobě, třeba relaxaci či sportu – protože i já potřebuju sem tam nějakou hodinku pro sebe a věřte, je to opravdu vzácná komodita. A ano, musím si taky občas koupit něco na sebe, to jo, ale s citem, s citem.
Takže ve volném čase již nevymetám jeden večírek za druhým (cca jeden měsíčně), ale hledám ideální rovinu mezi časem věnovaným sobě a synovi. Práci zatím neřeším, jsem ráda, že ji mám a našla jsem v ní hodně věcí, jak něco zlepšit. A to mě baví. Ale říkám si, že hodně lidí tráví v práci tolik času.. ano, teď včetně mě… a ano, mají dobré výdělky, třeba několikrát větší, než já. A cestují po světě a užívají si to. Jo, já jim to přeju. Taky bych jezdila, kdybych na to měla. A nebo nejezdila, méně pracovala a trávila vice času s rodinou. A nebo…méně pracovala, jezdila po světě a trávila vice času s rodinou, jo, to by šlo.
Vzpomněla jsem si na článek, který shrnuje, čeho lidé nejvíc litují před smrtí, a hele, koukám, že to je i kniha, zatím ji nemám, ale tímto ji asi dělám reklamu .Ale i bez čtení knihy lze zjistit, lidé nejčastěji litují tohoto:
-
- Přeji si, abych měl/a víc odvahy žít život podle sebe, ne podle očekávání druhých (rodiny, společnosti, přátel).
-
- Přeji si, abych tak tvrdě a dlouho nepracoval/a. Abych netrávil/a tolik času prací.
-
- Přeji si, abych měl/a více odvahy vyjadřovat své pocity a svá přání.
-
- Přeji si, abych měl/a více odvahy vyjadřovat své pocity a svá přání
- Přeji si, abych byl/a více v kontaktu se svými přáteli.
Myslím, že si je napíšu někam na přední stránku diáře. Abych podle toho plánovala, to nejcennější, co mám – čas.
A nezapomeňte – pokud přestanete na něčem trvat, přestanete očekávat, co se má stát, kdo se má jak zachovat či kolik musíte vydělat.. ono se to celé uvolní a stanou se věci, které byste si stěží dovedli představit. Dobré věci!
Zdroj foto: Pixabay.com
