Útlá knížka Svědectví porodní asistentky z Osvětimi je plná nacistické zrůdnosti a nelidskosti.
Poprvé bylo svědectví publikováno časopisecky v roce 1965, později knižně v roce 1991. Vydání z roku 2020 je doplněno o dojemné výpovědi přeživších, kteří na porodní asistentku Stanisławu Leszczyńskou vzpomínají s nesmírnou láskou v srdci. Staňa dle jejich výpovědí dokázala shromáždit všechny své síly, pracovat dnem i nocí a plně se angažovat pro druhého člověka.
“Do toho pekla za námi přiletěl anděl lásky.”
– str.48 –
Staňa své vyprávění začíná ne zrovna lehkým dospíváním v Lodži. Záhy se vdala a porodila 3 děti. V roce 1942 vystudovala porodnictví, svůj život chtěla zasvětit pomoci druhým. Během okupace byla spolu s dětmi zatčena gestapem. S dcerou byly poslány do Osvětimi, synové do kamenolomů v táborech Mauthausen a Gusen. Ve své zprávě popisuje příšerné a pro nás těžko představitelní podmínky, ve kterých ženy v Osvětimi rodily své děti a jak s nimi bylo po porodu dále zacházeno. Mengeleho vykonával pokusy jak s těhotnými ženami, tak s předčasně narozenými plody. Staňa se vypovídá z bezmoci, kterou cítila pokaždé, když se narodilo zcela zdravé dítě, jež však posléze zemřelo hladem a zimou. Staňa pomohla na svět třem tisícům dětí, přežilo jich jenom pět set. Těch, které se dožily konce války se svými matkami, bylo třicet.
Hrůzy druhé světové války přežila Staňa spolu s dcerou, která byla v Osvětimi stále po jejím boku a jeden ze synů. Manžel, který byl velmi aktivní v protiokupační politice, zemřel při varšavském povstání.
Vlastní pocit z četby
Velice mi to připomnělo příběh lékařky Giselly Perlové, která sepsala své paměti v knize Byla jsem lékařkou v Osvětimi. Rovněž ona pomáhala zejména těhotným ženám přežít…i za cenu nejstrašnější, odejmutí dítěte, což se rovnalo jeho smrti!
