Motto: „Otroctví je urážka Boha a otrokáři jsou jednou z podob Satana.“ – str. 193 –
Kniha, která vyhrála cenu National Book Awards v kategorii román, byla vybrána redakcí NY Times Book Review jako jedna z deseti nejlepších knih roku 2016. Autor románu Colson Whitehead je navíc držitelem Pulitzerovy ceny.
Podzemní železnice je název pro síť cest a útočišť, v jejímž rámci se užívalo utajovacího kódu železniční terminologie a prostřednictvím které uprchlo v letech 1810 až 1850 přes 30 tisíc otroků z otrokářského jihu na sever USA. Otroci putovali většinou pěšky „podzemní železnicí“ o nocích, přes den spali v tzv. „stanicích“. Otroctví bylo v celých USA zrušeno až 13. dodatkem ústavy a to 18.12.1865.
Autor knihy však podzemní železnici nelíčí pouze jako historický krycí název, ale železniční dráha tu získává skutečnou fyzickou podobu. Strojvůdci a průvodčí obsluhují ilegální podzemní tratě a tunely. Právě touto železnicí uprchnou hlavní postavy románu Cora s Caesarem pracující na bavlníkové plantáže v Georgii. Cora to neměla lehké už odmalička, na plantáži se již narodila a právě její matce Mabel se podařilo před mnoha lety jako jedné z mála uprchnout. Coru zanechala napospas hrůzám a těžkému živoření na plantáži. Když už byla situace nezvladatelná, přijala Cora riskantní návrh Caesara a společně z plantáže uprchli do Jižní Karolíny, kde za pomocí převaděčů získali novou identitu i placenou práci. Cora chodila o sobotách do školy, kde se učila číst a psát. Pohádkový život však halí jedno velké tajemství – v Jižní Karolíně se doktoři snažili černošky přesvědčit k dobrovolné sterilizaci. Důvod? Přestože na severu USA již černí postupně získávají svobodu, tak bílí musí mít přeci jistotu, že jim „nepřerostou přes hlavu“.
Cora i Caesar jsou po nějaké době spokojeného žití pronásledovateli z plantáže (tzv. nočními jezdci) odhaleni, a proto jsou nuceni postupovat dále ve své cestě podzemní železnicí. Jenže železnice je zavřena! Na útěku je Caesar zabit, Cora se dostává do Severní Karolíny, kde se jí ujme přednosta stanice Martin, příslušník abolicionistického hnutí bojujícího za zrušení otroctví. Ukryje ji ve svém domě na půdě, kde přebývá několik měsíců. Stává se tak opět „vězněnou“. Ukrývání je více než nutné, ze Severní Karolíny byli totiž všichni černí vyhnáni a těm, co se skrývají, hrozí smrt oběšením. I v tomto úkrytu je nakonec Cora odhalena, její hostitelé Martin s ženou Ethel jsou za napomáhání ukrývání „vězně“ popraveni. Noční jezdec Ridgeway Coru veze zpět na plantáž, podaří se jí však uniknout za přispění třech mužů, mezi nimiž byl i Royal, do kterého se postupem času zamiluje. Žijí spokojeně na Valentinově farmě v Tennesse spolu s dalšími uprchlými i svobodnými barevnými. Jenže každá idylka jednou skončí a ani v tomto případě tomu není jinak…
Whiteheadova Román Podzemní železnice nabízí působivou reflexi amerických dějin vztahujících se k době neblaze proslulého otrokářství lidí afrického původu podané vyprávěním ze života mladé ženy s až neuvěřitelně smutným osudem.
Vlastní pocit z četby: velice působivě a čtivě napsaný román o tématu, které mě zajímá. Rozhodně doporučuji přečíst. Získaná ocenění si kniha rozhodně zaslouží.
Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 2018 nakladatelstvím JOTA, s.r.o. Celkem má 328 stran. Z anglického originálu přeložili Alžběta a Jan Dvořákovi, obálku navrhl René Senko.
