Autobiografie pražské rodačky Dity Krausové (nar. 1929), která prošla Terezínem, Osvětimí a Bergen-Belsenem. Ve své biografii popisuje dětství v Praze, vzpomíná na rodiče a kamarády. V listopadu 1942 přišlo předvolání do transportu. Autorka popisuje kruté podmínky v táborech: nedostatek jídla, pach spálených lidských těl a všudypřítomný popel poletující vzduchem. V březnu 1944 jí hladem a vyčerpáním zemřel otec, v červnu prošla i s matkou selekcí a byly vybrány na práci v Hamburku, kde zažily spojenecké nálety.
Po válce se Dita vrátila do Prahy, kde potkala svého budoucího manžela, spisovatele Otu B. Krause. V roce 1949 oba emigrovali do Izraele. Cesta tam však nebyla snadná, cestovali hromadným transportem přes Rakousko a Itálii, přespávali ve sběrných stanových táborech se špatnými hygienickými podmínkami.
Vlastní pocit z četby: Popis hrůzostrašných zážitků z koncentračních táborů tvoří menší část knihy. Většina vyprávění se týká Ditina dětství, dospívání a života po válce. Dost mě překvapil tvrdý život v samotných počátcích budování kibuců v novém státě Izrael, což jen dokazuje, že život nebyl peříčko ani po ukončení války. Ba naopak, boj za (osobní) svobodu trval dál…
Pravda, o působení v Osvětimi jako knihovnice, toho v knize mnoho nebylo, ale jak jsem se později dozvěděla, autorčin příběh se stal předlohou pro hlavní hrdinku v knize Osvětimská knihovnice od španělského autora Antonia Iturbeho.
Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 2018 nakladatelstvím Ikar. Celkem má 360 stran. Napsala Dita Krausová. ISBN 978-80-249-3724-3.
