„Životy, a někdy i smrt, těchto lidí, vypovídají o tom, že i obyčejný člověk je schopen čelit nelidskému zlu.“ – 13-
„I několik odhodlaných jedinců poháněných neotřesitelnou vírou ve své poslání dokáže změnit historii.“ – Mahátmy Gándhí –
„Irena byla nejjasnější hvězdou na temném nebi okupace.“ – Michal Glowinski –
Strhující příběh podle skutečné události, to je memoár Ireny Sendlerové, drobné a nenápadné ženy, která však měla nezlomného ducha, silnou vůli a pronikavou inteligenci. Na začátku války ji ještě nebylo ani třicet a přesto dokázala zorganizovat síť desítek Varšavanů ochotných pomoci bez ohledu na náboženské předsudky. Ze začátku spolu s ostatními členy odbojové skupiny pašovala do ghetta tolik potřebné jídlo a léky. Později, když už se vědělo o transportech smrti, se snažili z ghetta vyvézt do náhradních rodin a různých úkrytů co nejvíce dětí. Podařilo se jim z varšavského ghetta propašovat stovky nemluvňat v kufrech, jútových pytlech, krabicích i v rakvích s mrtvými těly nešťastníků. Starší děti prováděli páchnoucími a nebezpečnými kanalizačními stokami. Než ji v roce 1943 zatklo gestapo, zachránila Irena více než dva tisíce pět set židovských dětí. Naštěstí však netušili, že právě ona je klíčovou osobností polského odboje. Tři měsíce ji trýznivě mučili v proslulém Pawiaku, Irena však nevyzradila ani slovíčko. Polský odboj nesoucí název Zegota, ji zachránil pár minut před popravou…
V knize je detailně popsáno napadení Polska Němci, bombové útoky na Varšavu, kapitulace Varšavy, následná okupace města nacisty a nelidské zacházení příslušníků židovské policie s vlastními lidmi. Popisuje počátky formování odboje, do kterého se přidala právě i Irena se svým milým, Židem Adamem, proces přesunu židovského obyvatelstva do ghetta, jeho organizace a každodenní život v něm. Kniha se nemůže vyhnout ani líčení deportací, které probíhaly od roku 1942, či konečné likvidaci ghetta po varšavském povstání v roce 1944 (srpen-prosinec).
Válku přežilo necelých 11 tisíc varšavských Židů. Mezi nimi byla Irena s Adamem. Rudá armáda do zničeného města vstoupila 17. ledna 1945. Němci za války vyvraždili 90 % polských Židů.
Po válce se Irena s Adamem vzali, měli dvě děti, dceru a syna. Kdyby byl příběh Ireny uměleckou fikcí, skončil by happyendem. S válečnými traumaty by se rychle vyrovnala a celé Polsko by ji po válce oslavovalo jako hrdinku. Jenže polští komunisté účastníky protinacistického odboje v 50. letech neoslavovali, ale naopak pronásledovali. Všichni, kdo bojovali ve varšavském povstání, byli považování za nepřátele Sovětského svazu. Samotnou Irenu polská komunistická tajná policie zatkla a vyslýchala. Před popravou ji zachránila manželka vysoce postaveného příslušníka tajné policie, byla jednou ze zachráněných Židovek. Ten zaplatil úplatek 35 tisíc zlotých za její vykoupení – dnes by to bylo asi dva a půl milionu korun.
Bylo potřeba přepsat mnoho historických faktů tak, aby vyhovovaly ruské propagandě. A tak o zachráněných dětech a hrdinských činech příslušníků odboje věděl jen nejbližší okruh přátel. Veřejně mluvit o tom, co za války dělali, bylo nebezpečné! V poválečném Polsku se tedy o Irenině příběhu mluvit nesmělo, ale mnohé z dětí, které zachránila, emigrovalo do Izraele, USA nebo Kanady a Irenin příběh se spolu s jejich vzpomínkami pomalu dostával na veřejnost. Teprve když se v polovině 80. let poměry uvolnily, mohla tehdy už sedmdesátiletá Irena vycestovat do Izraele a setkat se tam s dětmi, které pomohla zachránit. Irena umřela v roce 2008 v 92 letech.
Pro své skutky bývá Irena Sendlerová srovnávána s Oskarem Schindlerem, avšak na rozdíl od něj neměla žádné výjimečné společenské postavení ani majetek a od samého začátku pomáhala zcela nezištně.
Vlastní pocit z četby: Naprostá nesobeckost, vlastní potřeby šly u Ireny stranou, na prvním místě byly děti, ne vlastní, ale „cizí“. V dnešní době, kdy se zapomíná na pomoc bližnímu svému, by měla být tato kniha povinnou četbou pro každého z nás.
Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 2017 nakladatelstvím Práh. Celkem má 312 stran. Autorkou je Tilar Mazzeo. Z anglického originálu přeložila Karina Matějů. ISBN 978-80-7252-711-3.
