Dokonalý název knihy.
Dokonalý obsah, když se od názvu trošku distancujete.
Dokonalé nahlédnutí do duše úplně každého, ať tam najdete cokoliv, věřte, že tohle je opravdu hodně pod pokličku.
„Můžete zjistit, že i když si užíváte společnost toho druhého a máte spolu úžasný sex, vaše zvyky související s bydlením, penězi, majetkem a podobně jsou naprosto neslučitelné. V takové situaci byste mohli udělat, co dělaly generace lidé před vámi – bydlet společně a zkusit léta měnit toho druhého, být čím dál frustrovanější a otrávenější. Nebo byste mohli znovu zvážit některé z nevyslovených myšlenek, které se vám honí hlavou. Musíte spolu žít? Proč? Proč si neužívat jeden druhého v tom,c o se vám na sobě líbí, a najít si někoho jiného, s kým můžete sdílet jiné věci?“
Tak zhruba o tomto je celá kniha. O tom, jak potřebujeme mít uspokojeno co nejvíce vlastních potřeb duše, abychom se cítili v páru šťastni. Na tomto místě stojí za to říct, že na druhé straně je jednoduše zase spousta knih, které radí, jak najít tu dokonalou polovinu své duše. Je to utopie, nebo to je možné? A není tedy lepší najít si vícero lidí, kteří uspokojí každý přesně to, co potřebujeme?
A neděláme to vlastně už? S kamarády?
Ano, také jsem se této otázce bránila, ale autorky trefily do černého. Ona ta kniha není jenom nutně o sexuálních vztazích, ale i o přátelských vazbách všeho druhu. A každý z nás má nějakou tu kamarádku, přítele, důvěrnou duši, prostě někoho, kdo tu je proto, aby uspokojil naši potřebu duševní intimity, sdílení, nebo sdílení koníčku, cokoliv. Prostě někdo, koho ten partner, kterého mám v posteli, jednoduše nenahradí. Protože nemůže.
Nastává tedy otázka, jestli můžeme vůbec nalézt dokonalou druhou polovičku? Asi ano, dobrovolné monogamní vztahy toho jsou důkazem, ale…
A na všechna ta ale si posvítíme…
Kontraverzní téma? Určitě! Ten, kdo si nezatěžuje hlavu závazky a morálními úvazky k jednomu člověku, se kterým si často ani nemusí rozumět, ví, že více škody ve vztazích nadělají tajené nevěry, rozbité monogamní rodiny a násilí, které je pácháno z nejrůznějších frustrací ve vztazích. Kdyby se tohle uvolnilo, co by se stalo? Jaké jsou vlastně skutečné vztahové potřeby lidské duše?
A že tu nemusí být řeč pouze o sexu: Jaká jsem sama pro sebe?
Milé dámy, a co třeba tohle: Coura v celibátu? „Celibát je naopak rozhodnutí, které může poskytnout prostor k tomu, aby se dotyčný mohl soustředit na emoční, intelektuální nebo spirituální zájmy. Lidé, kterým v minulosti sex nebo vztahy působily potíže, si mohou vybrat období celibátu jako cestu ke zkoumání sebe sama. „Jaký jsem člověk, když jsem sám sebou jen pro sebe?“… Označení „coura v celibátu“ nebo „asexuální coura“ nepovažujeme v žádném případě za protimluv. Existuje bezpočet způsobů, jak se vztahovat k ostatním lidem – romanticky, intimně, domácky či jinak – , a jestliže jste otevřeli svůj život a srdce tolika způsobům, jak je to jen možné, tak patříte mezi nás.“
Každý z nás má víc různých vztahů, protože je potřebujeme. Potřebujeme partnera, potřebujeme mentora, kamarádku, dobrou duši, která nás vyslechne, když si budeme na kohokoliv z nich potřebovat postěžovat. Třeba. Nemusíte to se všemi dotáhnout do postele, ale… Etická coura je výbornou otevřenou knihou o tom, jak najít své vlastní potřeby. A jak si poté užít to, co vám svět nabízí. Co už máte. Víc si toho vážit, protože v tuhle chvíli už uvidíte svůj život a jeho dary jinýma očima.
O autorech:
Dossie Easton je manželská a rodinná terapeutka specializující se na alternativní sexualitu a vztahy. Má více než pětadvacetiletou zkušenost s poradenstvím v polyamorii a otevřených vztazích. Kromě Etické coury je autorkou dalších čtyř knih. www.dossieeaston.com
Janet W. Hardy je autorkou nebo spoluautorkou dvanácti knih a zakladatelkou Greenenergy Press, vydavatelství specializujícího se na literaturu o otevřené sexualitě. Vystudovala tvůrčí psaní v Kalifornii a v roce 1987 se rozešla s monogamií. www.janetwhardy.com
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com, 2019
