Žijeme si svůj život. Chodíme do práce, obstaráváme rodinu, pereme, vaříme, nakupujeme, uklízíme, snažíme se předat dětem nějaké smysluplné životní moudro a vychovat z nich lidi, kteří budou v životě šťastní a budou si s ním umět poradit. Už jen tohle je pořádný „záhul“, kord když se k tomu stavíme opravdu zodpovědně a snažíme se vyvarovat chyb. Stejně se jich nevyvarujeme, ale děláme, co je v našich možnostech a silách. Na to, že jsme kdysi měli své sny, plány a cíle moc nemyslíme. Také není kdy. Život běží jako o závod a my sotva stíháme každodenní povinnosti a starosti. Pokud se k tomu ještě přidají existenční problémy, má člověk co dělat, aby si udržel nos nad vodou.
A pak se jednoho dne stane, že nás život zastaví. Ne nějakou chřipkou, virózou nebo jinou „obyčejnou“ nemocí. Prostě nás zastaví bez kompromisů a na dlouho. Ze začátku s tím člověk bojuje. Nehodí se mu to do života, který žije. Nemá zkrátka čas na nějaké zastavení.
Když takhle život nedávno zastavil mě, první týden jsem se vztekala.
Druhý týden mě došlo, že s tím nic nenadělám, a že pokud nebudu do puntíku dodržovat instrukce doktorů, těžko se něco změní k lepšímu.
Třetí týden jsem byla již zklidněná. Najednou jsem začala vidět věci jinýma očima, docházelo mi spoustu věcí z mého života a začala jsem si pomalu srovnávat priority. Je mi jasné, že život mě nenechá jít dál, dokud mi nedocvakne úplně vše, dokud nepřehodnotím, co přehodnotit mám a nepřijdu na řešení.
Uvědomila jsem si, že VNĚJŠÍ ŽIVOT JDE I BEZE MĚ DÁL. AŤ CHCI NEBO NE, AŤ TAM JSEM NEBO NE, AŤ DO NĚJ ZASAHUJI, NEBO HO NECHÁVÁM PLYNOUT.
Na jednu stranu to je frustrující, jelikož si člověk uvědomí, jak moc je v tom velkém vesmíru maličký. Na druhou stranu ale věřím, že nic se neděje bez důvodu. Pokud jdeme špatným směrem, život nám to dá najevo. Ne, nezastaví se kvůli nám, abychom si mohli všechno v klidu promyslet a najít řešení. Navíc, my to mnohdy ani nevidíme.
ŽIVOT TEDY DONUTÍ ZASTAVIT NÁS.
Pořád ještě je čas a stále je tu naděje, že tu svoji vysněnou cestu dokáže člověk opravdu začít žít. Ono zastavení je totiž to nejlepší, co pro nás občas může život udělat.
Zákon životní cesty: Hrne-li se všechno proti vám, jedete ve špatném jízdním pruhu.
