Jak jsem změnila své myšlení a životní postoj
Když mi bylo dvacet a později třicet let, moje myšlení bylo diametrálně odlišné. Dokonce se o moc nelišilo ani ve čtyřiceti. Nesla jsem si na zádech tíhu života a nechápala jeho smysl. Byla jsem někým, kdo plápolal po sobě jdoucími dny bez zájmu o cokoli, bez radosti z čehokoli, prostě bezduchá loutka s jedinou touhou – zaspat kus života, aby nebyl tak neúnosný. Ano, čekala jsem na večer a na chvíli zapomnění. Tak moc jsem se cítila slabá a úzkostná.
Mohla bych teď říci, že vím, kdo mi způsobil největší újmu a kdo tomu všemu dal tu pomyslnou “antitřešničku”. Ale právě v tom, že to neudělám, se změnilo mé nahlížení na svět. Uvědomila jsem si totiž, že všemu zaděláváme na nakynutí my sami. A čím? Právě myšlenkami, které necháme uzrát až k jejich realizování.
Pro lepší pochopení uvedu příklad. Mám třeba obavy z nemoci. Neustále se jimi zaobírám, chodím na preventivní vyšetření, ale i když je vše v pořádku, pociťuji příznaky. Tak dlouho jsem tímto stavem paralyzovaná, až se během nějaké doby skutečně nemoc objeví. Já pak říkám, že jsem to tušila a že jsem měla pravdu. Pravda je však taková, že jsem si sama nemoc přitáhla. Protože NA CO SE ZAMĚŘUJEME, TO ROSTE.
Proto zde mluvím o nutnosti změny myšlení. Proto se tu zaobírám tím, abychom byli tvůrčí v pozitivním slova smyslu. Není to odmítání reality, jak občas slýchám. Nejsou to zavřené oči nad skutečností. Dobře vím, co se děje ve světě nebo i u nás doma. Ale když se na to zlé a ošklivé zaměřím, přitáhnu si toho ještě více. Takový je zákon přitažlivosti.
Nechci si přitahovat katastrofy, chci se smát a být šťastná. Je to mé rozhodnutí a je na každém, zda se přidá, nebo bude stále očekávat kalamity. V životě máme vždy na výběr. Já si vybrala cestu otevřeného srdce. A je mi nade vše. Takto jsem to já – žijící tím, co je mou nejkrásnější představou o mně samé. A tím je láska a všechny její odstíny.
Zdroj foto:Pixabay.com
