Všechno to začalo zhruba před šesti lety. Tehdy jsem bydlela na vesnici, všude kolem přátelé a známí. Většina z nich bydlela v okolí, takže jsme se docela často navštěvovali. Nebyl tedy problém kdykoli k někomu zajít na kafe, nebo si jen tak popovídat.
Pak jsem se s rodinou přestěhovala do Ostravy. Dokud jsme předělávali dům a zabydlovali se, bylo to v pohodě. Pak nastala ta doba, kdy si zvyknete na vše nové kolen sebe, vše si tak nějak sedne… V té době jsem začala intenzivněji vnímat, jak mi chybí ta kámoška za plotem, sousedka, kterou baví stejné věci jako mě. To rychlé kafe na pár vět…. V Ostravě to nebylo. Sousedé jsou fajn, bohužel většinou o dost starší lidé, než jsme my.
Začala jsem hledat. Hledat místo, kde se scházejí ženy, kde bych mohla najít spřízněnou duši, kde by byli ti, které zajímají podobné věci jako mě. Tehdy jsem na internetu narazila na jakousi *enzo* Pracovnu Ženy sro. Upoutala mě fialová barva, kterou mám moc ráda a to, že je se tam scházejí ženy na akcích, jejichž názvy mě zaujaly.
První akce na, kterou jsem vyrazila, byl Vision board – nástěnka snů. Přiznám se, že jsem šla trochu nejistě. Velké město, nové prostředí, noví lidé. Mé obavy byly zbytečné. Přivítala mě usměvavá Petra a i další ženy byly velmi přátelské. Vytvořila jsem si tehdy svou první nástěnku snů a od té doby si ji tvořím pravidelně každý rok.
Zúčastnila jsem se ještě dalších akcí a vždy to bylo moc prima. Pro mě, přistěhovalce, který nikoho nezná, to byla skvělá možnost poznávat další skvělé ženy. Bohužel pak přišla smutná informace, že Pracovna v Ostravě končí.
Tehdy jsem poprvé začala uvažovat o tom, že pracovnu otevřu já. Vlastně celý život něco organizuji, ve větším i menším měřítku. Ať už to byly zájezdy v zaměstnání a pak různé semináře, školení, besedy. Tohle je to, co mě moc baví a dává mi životní energii. Tehdy na to ovšem asi nebyl správný čas. Tenhle impuls se ke mně dostal ještě jednou, pře dvěma lety, tehdy už se ovšem o otevření pracovny zajímala jiná žena a tak jsem tuto myšlenku opustila.
Teď to ovšem bylo mnohem silnější. Měla jsem pocit, že Pracovna je přesně to, co nám tady chybí. Možnost scházet se, inspirovat se navzájem, mít zázemí pro práci a taky třeba něco společně tvořit.
Od myšlenky to šlo hodně rychle, protože za pár dnů mi manžel řekl, že viděl prostor, který by se mi mohl pro pracovnu líbit. Věděla jsem přesně, co chci a proč to chci. No a bylo to přesně ono… Od prvního okamžiku jsem měla představu, jak to tam bude vypadat a okamžitě mi začaly v hlavě naskakovat akce, které bych tam chtěla realizovat a také lidé, kteří mi přislíbili spolupráci.
Takže v téhle zvláštní době pro vás s mým manželem a synem tvoříme novou Pracovnu Ženy sro Ostrava. Doufám, že ji budeme moci otevřít pro vás co nejdříve.
Ti co mě znají, vědí, že se nerada zbavuji starých krásných věcí, zvláště nábytku. Proto jsem se rozhodla použít do pracovny zejména nábytek, který by jinak skončil někde na skládce. Většinu toho, co už tam máme, jsme dostali. Takže se natírá, kompletuje.
Pokud byste nám chtěli pomoci naši pracovnu zařídit, zkuste se kouknout kolem sebe, jestli tam nenajdete nějaký nábytek, který už vám neslouží a chtěli byste se ho zbavit.
Zatím nám chybí celodřevěné pohodlné židle, stojací lampa, křeslo – ušák, větší rozkládací stoly s kulatými rohy, menší jídelní stůl, knihovnu, věšák na kabáty, háčkované dečky a ubrusy, rámečky, dekorace……vše ideálně z minulého století…
Moc se na vás těším, makáme co to jde… Tak se držte, doufám, že se brzy uvidíme….
Vaše Inka
Nebyl tedy problém kdykoli k někomu zajít na kafe nebo jen tak si popovídat.
