Psycholog PhDr. Ing. Martin Pospíchal
 

Stres vyvolává v těle určitou nerovnováhu. Tělo musí přesunout energii do těch částí, které jsou důležité pro boj, útok nebo útěk. Je to velmi starý mechanismus, který nám byl mnoho tisíc let velmi prospěšný. Zjednodušeně: abych mohl bojovat nebo utíkat, potřebuji dostat energii do svalů, to znamená: zvýší se výkon srdečního svalu, zvyšuje se krevní tlak, uvolňují se krevní cukry apod.

Jak to udělat, abychom dokázali stres „umravnit“? Můžeme to zvládnout sami bez pomoci psychologů či lékařů?
 

Je důležité pomyslet především na množství úkolů, které si sami na sebe navalíme, na zvolené životní priority, případně potřeby, které jsme si opět sami vygenerovali. Často jedeme na „plný plyn“ a občas se bohužel stane, že nám k tomu všemu něco přidá osud: mohou nás propustit z práce, onemocní nám někdo blízký… Pak je naše psychická odolnost vyčerpána. Měli bychom si zvolit takový životní rytmus, který nevede rovnou ke stresu.

Tělu velmi pomůže už jen přibližně 30 minut pohybu pětkrát týdně, což není mnoho.

Je dobré si takříkajíc „hlídat svoje hranice“ a nedávat všechnu energii ostatním na úkor sebe. Nechat si její část i pro sebe. Paradoxně jen tak jí budeme mít následně dost i pro ostatní.

Jak z toho ven – více myslet na sebe, hlídat si hranice, nedávat všechnu energii druhým a více se hýbat. Pro dobrou kompenzaci stresu jsou mimo jiné důležité především dvě věci: dopřát tělu spánek a pohyb.
 

Na úrovni emocí pomáhá, když se naučíte ventilovat svoje pocity starosti či trápení.

Pro případy, kdy se přesto člověk rozhodne zůstat s problémy sám, pomáhá například metoda expresivního psaní. Prostě se ze svých pocitů, problémů, stresů a zátěží pokusit „vypsat“. Svěřit se papíru je „člověku blízká technika“, ale současná psychologie jí dala určitý tvar.  Na webu najdete základní doporučení, jak postupovat. Mnoho lidí má s jejím použitím dobré zkušenosti.

Zdroj obrázků: pixabay.com