Když přátelé připraví nezapomenutelný narozeninový večer
Zase o rok starší. No jo. Závod s časem holt nikdo nevyhraje. Přijdu si stará. Ale což, další normální den. Praxe, studovna. Večer se těším na tai-chi. Žádná divoká ožíračka. Pěkně se zklidním. Jsem už přece velká holka. Hm…..pár gratulací. Ti odvážnější napsali sms, dva hovory, x zpráviček na fb chatu…
Ale co to? Někde je chyba…..moji nejbližší přátelé…..pořád nic…hm. Přestaň čekovat ten mobil!!!! Tohle není soutěž. Mají své životy. Prostě zapomněli no….ale….jakto??? 🙁 Jsem šíleně zklamaná. Stavuji se aspoň u ségry, která je celý den v práci. Taky na mě nemá čas. Okej…letos bez dárků a girland. Stejně jsem to nechtěla slavit! A hele – obranný mechanismus racionalizace se hlásí o slovo. Mezi obsluhou zákazníků mě vyprovodila slovy: „Užij si den, hele kočko, já musím letět! Tak se drž, ty modrý přízraku! “Ti dám přízrak. Jako jo, modrá je dobrá, takže jsem se sladila. Sukně, tílko, bunda, stužka do vlasů, proužek křídou ve vlasech, podprda, nehty, dokonce jsem sehnala i modrou řasenku…….no dobře. Trošku styl a la taťka šmoula.
To se na mě naštvali? Proč? A všichni najednou? Jako jo, moc času teď nebylo no, přijímačky a tak…Ale přeci jenom.. jako aspoň sms? To by je zabilo? Jsem asi naštvaná. Dotklo se mě to. Hm. Bezva. No aspoň vím.
Má nová známost se teda taky moc nepředvedla. Jedna ubohá sms. A pak si stěžuje, jak má večer meeting v práci, že to bude nuda….A dobře mu tak. Čekala jsem teda víc…
Beztak jsem unavená. Aspoň se vyspím. Mám na večer připravený dobrý film. Všechno bude fajn…nech to na Vesmíru, Pájo….všecko bude bezva, uvidíš. Jo. Aspoň, že moje zlatá kamarádka z vejšky si se mnou dá ještě mini sraz po tai-chi. Jak jí znám, chce si vylít srdce….bude pít pivo, který já nepiju a přijde samozřejmě pozdě. Ale tak co, na 20 minut s ní snad můžu pokecat. Stejně chci znát její názor na pár událostí, které mě nyní potkaly…
Den jsem nějak přežila, dobře jsem si zacvičila a uvolnila se. Za kámoškou se mi ale v půl desátý už nějak nechce.. napíšu jí, že nejdu. Jsem utahaná a těším se do postele….padá na mě trochu depka…
Nakonec přeci jen dojedu k pizze v metru, kde čekám na smluvený sraz. “Čus, hele tak jedem” hlásí kámoška. “Kam? Však jsem teď přijela….” odpovídám. “Někam tě chci vzít…z venku to vypadá strašně, ale neboj…vevnitř se ti bude líbit…..” To bude zase pajzl….mám jí ráda, ale taky musí vymetat kde co…No teď už je to fuk. Začínám si jí stěžovat, jak jsem chtěla od dnešního dne víc…Mobiluje si. No jasně….Klasika.
Neposlouchá. Bezvadný. “Ani nejlepší kamarádka z gymplu si nevzpomněla.. minulý týden jsem jí, kačeně, psala, jestli se nějak sejdeme a ona mě odpálkovala.. vyjmenovala mi všechny dny kromě čtvrtka, dnu mých narozek….” Pak měníme téma. Fakt zajímavý no…ale to mi snad mohla říct i jindy, že si koupila nový legíny. Proboha, kam to jedeme….Je tma, vystupujeme z autobusu. Vzhledem k pozdní noční hodině na nás svítí jakási hospoda…..Krucinál…..já to věděla. Snad budou mít aspoň čistý záchody…
Tvářím se nelibě. Jsem zpocená z celého dne a vlasy už by taky zasloužily umýt…dvakrát jsem za ten den zmokla. No nejdu na miss každopádně, jdu na pokec s kámoškou. Do hospody.
Vcházíme….jak to myslela, že se mi uvnitř bude líbit..co by se mi tady jako mělo líbit…nanejvýš pár drmolících červených opilců.. kruci tady je ale temno.. A najednou slyším potlesk a bujaré výskání. Netuším, co se děje. Aktivuje se kortizol. Jdeme blíž a u stolu sedí má nejlepší kamarádka z gymplu a několik dalších lidí, ségra a má nová známost uprostřed. Řeknu vám, takhle se asi cítí žena, když jí muž požádá o ruku…..Koktejl dojetí, čiré radosti a vyděšení, mírná ztuhlost a otevřená pusa. Má první reakce, nebo spíš pocit, byl asi totální šok z nepochopení situace…..Pak jsem se cítila i podvedená – vlastně mi moje okolí několik dní na férovku lhalo! Ségra, kterou jsem viděla pár hodin před tím, kamarádi, kteří mi nepopřáli ze strachu, aby se neprokecli, a s novým frajerem si asi budeme taky muset promluvit, protože když mě takhle dobře dokáže udržovat mimo….Budu asi špatný psycholog, když ani nepoznám lež svých blízkých, úskočné výmluvy a záludné zjišťování informací.
Má známost, kterou jsem většině z nich ještě ani nestihla představit, se evidentně dobře asi-milovala i bezemě. 🙂 *wine*
Nemám slov….já!!!Stojím a koukám…dochází mi to…uprostřed stolu trůní malinový tvarohový dort s piškotem s hořícími svíčkami a nápisem Happy Birthday (ten jsem dlabala po počátečním dvacetiminutovém boji s vlastní vůlí v půl druhé ráno), všude visí balónky, lampionky a girlandy…..a ještě je zaplacený bowling!!! V této oblasti jsem se tedy zcela znemožnila, oslavenec skončil s nejhorším skóre a i sama obrazovka se mi pokaždé nezapomněla patřičně vysmát a znázornit můj neúspěch animací, kde kuželky zdrhají před mou koulí…..
Byl to ten nejlepší dárek. Úplně mě to dostalo. Únava vzala roha. Málokdy mě máloco tak moc překvapí. Chystali to několik dní před tím, ani se vzájemně pořádně neznali (možná se kdysi setkali na nějaké matějské pouti, ale to je tak vše…). Stále je pro mě záhadou, jak se zorganizovali. I přes to, že jsem nepotřebovala již nic víc, jsem dostala ještě nádherné dárečky. *gift* Vysněný korálek z Pandory, na které totálně ujíždím, a ručně vyrobený plakát s motivujícími verši a obrázky……
Poprvé ve svém životě jsem si při sfoukávání svíček nevěděla rady s tím, co si mám přát…..Co chtít víc??
Fotky sice vypadají jak z kalby feťáků, jelikož kvůli osvětlení v podniku jsme museli použít blesk, ale i přes to nám spíše šlehají blesky z očí, ale co.
Ten večer se mi splnilo vše. Království za koně! Ne, stádo za přátelství! Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde. Já myslela, že se všichni zdejchli v ten nepravý čas, ale oni byli vlastně několik kroků napřed. Jsou mým nejhezčím dárkem. Mým majákem, když se ztrácím v mlze a ve tmě a nevím, kudy jít, mou záchrannou sítí, která mě jistí, když padám…….
Vesmír a moji přátelé to zase zařídili!!! Děkuji!!!!!!!*heart**heart*
Zdroj foto:Pixabay.com
