Poměrně často se stále setkávám s tím, jak mnoho lidí na své cestě životem nese mnoho duševní zátěže, jako jsou škodlivé myšlenky a mnoho negativních a neuzavřených zážitků z minulosti. Mnoho z nás se věnuje hlavně fyzickým zraněním a na naší vlastní duši zapomínáme a nedopřáváme jí dostatek péče a lásky.
Ve svém okolí mám poměrně hodně lidí, kteří se zuby nehty drží toho, co se stalo v minulosti, všech bolestných prožitků a neuvědomují si, že přesně tyto zážitky, které pevně držíme, nám brání si užívat a prožívat života. Zbytečně tak naší energii směřujeme stále do minulosti místo toho, abychom to staré uzavřeli a začali si užívat právě přítomného okamžiku. Stále se zabýváme co se jak stalo, jak bylo co řečeno, co se jak stalo, jak daná situace proběhla a myšlenkami stále kroužíme kolem věcí, které již nemůžeme změnit. Znovu a znovu tak cítíme bolest tehdejšího zranění a zklamání, které s tím máme spojené.
Tato nastřádaná bolest je jako velký kamen, který jsme si naložily na záda a v důsledku této zátěže zbytečně trpíme.
Z vlastní zkušenosti vím, že jednotlivé kapitoly našeho života, které již proběhly, je lepší uzavřít a nepřenášet si je do našeho dalšího života. Ano, i já jsem s sebou nosila vzpomínky na bolestivé zážitky v mém životě, nedorozumění s různými lidmi, ale to vše mne brzdilo na mé cestě životem i na cestě osobního rozvoje.
Postupně mi to, co jsem si nesla z minulosti, začalo vadit – to, že jsem se tím neustále zabývala, nic neřešilo, jen jsem to neustále přehazovala sem a tam. Stačila jen sebemenší myšlenka na danou situaci a v tu chvíli jsem okamžitě cítila návaly horka, rudnutí a měla jsem pocity trapnosti. I takto se zvládnou zpřítomnit vzpomínky skrze fyzické příznaky, jako kdybychom je znovu prožívali.
Postupem času jsem začala chápat, že vracení se v myšlenkách do minulosti mě nikam neposune. A tak jsem se rozhodla vše nepříjemné a neuzavřené ukončit a všechnu tu nálož odhodit. Uvědomila jsem si, že vše, co se odehrálo kdykoliv v minulosti, nemá nad mým současným životem mít nadvládu a jedním z důležitých klíčů je odpuštění.
Ve chvíli, kdy jsem začala pracovat na odpuštění, začala jsem vnímat sílu odpuštění a to zároveň zahrnuje uvědomění. Pokud odpustím, pak to v mém životě znamená to, že danou událost přijímám a zároveň se mi tato situace z života snáze propouští.
Došla jsem i k pochopení, že je velmi důležité odpustit všem, s kterými jsme kdy přišli například do konfliktu a v hlavní řadě odpustit i sami sobě. Začněme odhazovat všechny nánosy, přijímejme se se vším, co k nám patří a odpusťme si.
Naše ochota odpustit sobě i druhým v nás mění vnímání a otvírá nás k velkým změnám a proměnám. Přesně v tom bodě, kde stojíme na místě a váháme, zda změnu vpustit do svého života, tam nám odpuštění pomůže vystoupit z role oběti.
Sama jsem došla k uvědomění, že odpuštění způsobilo průlom v mém smýšlení a vymanila jsem se tak ze sevření. Zároveň jsem se tak osvobodila ze zátěže minulosti a mohu si tak vychutnávat život s krásnou a novou energií.
