Cítíme ve svém životě vypětí a pocit, že je prostě něco špatně? Nebojme se zaposlouchat do hlasu svého srdce – okamžitě uslyšíme, oč přesně jde. Hned, jak to pochopíme, okamžitě od toho jděme pryč. Změňme v našem životě vše, co nám nevyhovuje. Odhoďme všechny naše strachy a obavy a začněme žít.
Proč? Protože naše strachy a obavy nás nepustí k tomu, u čeho máme být. Strach nás drží přesně tam, kde je to nejlepší pro něj – u zdi a zároveň nás drží v okovech. Ano, strach nás spoutá takovým způsobem, že se tak vzdálíme sami od sebe a od toho, po čem skutečně toužíme. Díky strachu jsme pak sklíčení a skrčení někde v koutě.
Co se stane, pokud se strachu oddáme a budeme mu na plno věřit? Pro mne samotnou je to jako nechat se zavřít v nějaké malé a tmavé místnosti bez oken a věřit tomu, že je to skutečně celý svět.
Co se začne dít, když otevřeme dveře a pustíme ze svého života všechny strachy a obavy? Pro mne samotnou to znamená stát se skutečně sama sebou, mít možnost se nadechnout, rozhlédnout se všude kolem a vyrazit po cestě, kterou kráčet chci a která je pro mne tou hlavní cestou.
Jsem si vědoma toho, že v té zavřené místnosti bez oken mi téměř nic nehrozí a nenarazím na nic, co by mi mohlo ublížit. V té tmavé místnosti, kam mě strach může zavřít, bych se nedostala na rozcestí a nemusela bych se rozhodovat, jakým směrem se vydám. Ale sama vím, že takový život nechci a raději budu na své cestě řešit rozhodnutí, která k té mé cestě prostě a jednoduše patří.
Nepatřím mezi ty, kteří rádi stojí na jednom místě a k životu jim stačí málo. Sama ráda přijímám výzvy, díky kterým se mohu posouvat kupředu a vzhůru. Ráda posouvám své hranice a ráda zdolávám ty výzvy, které mi do života vstupují. Vše, co mi vstupuje do života beru jako zkoušky a výzvy k překonání sama sebe a mnohokrát se mi tak potvrdilo, že jsem skutečně vyrazila na tu správnou cestu.
Na té své cestě mám vždy možnost se na krátkou chvíli zastavit, abych si odpočinula a nabrala další novou sílu. Ale vím, že se nemusím krčit v žádné místnosti nebo ulitě a mohu žít a užívat si toho, co mi život přináší. Miluji život plný barev, vůní a vše, co je kolem mne. Miluji život a vím, že to za to stojí, ale je jen na nás samotných, co vlastně chceme a jak s tím životem chceme naložit. Odbourejme strach a nenechme se jím zatlačovat do kouta a mít nadvládu nad naším životem.
Dlouhou dobu mi trvalo, než jsem si uvědomila, že život prostě je a zároveň je mým herním polem a na mě samotné je, kdy se do té hry pustím. Po několika životních zkouškách jsem toto všechno pochopila a začala jsem naslouchat hlasu svého vnitřního hlasu a srdce. A právě teď si užívám té krásy kolem. Uvědomila jsem si i, že pokud do svého života vpustím obavy, pak jsou to jen odbočky od té cesty, po které kráčím.
Postupně mi i došlo, že čím více budu naslouchat svému vnitřnímu hlasu a srdci a čím méně se nechám zastrašovat a odvádět obavami z naší cesty, tím více pohody a klidu vpustím do svého života.
Skutečně se není čeho bát. Proč? Protože všichni uvnitř sebe samých máme kompas s mapou, které nás navedou přesně k našemu cíli. Odhoďme všechny naše negativní vzorce a s nimi spojené strachy i obavy a pojďme žít, užívat si a hrát si.
Kdy? Přeci TADY a TEĎ = už napořád.
