Asi před měsícem jsem volala jednomu svému bývalému partnerovi, ať se začne chystat, že bude otcem. Byl jaksi trochu překvapený, protože o tom nic nevěděl 
Minulý týden volal zpět, že ano, že je to zcela čerstvé a nejsou si ještě ani 100% jistí, ale že všechny indície, včetně těhotenského testu to naznačují. (Ano, není to pro něj úplně lehké, tak i proto, jsem mu to dala vědět s předstihem
Včera jsem opět narazila na názor, že duševní a duchovní práce a práce v pomáhajících profesích by měla být přeci zadarmo.
A to jako proč?
Stále mi uniká logika tohoto přesvědčení.
Jaký je rozdíl mezi mnou a prodavačkou, která mi prodá snídani?
Že něco přeprodává, co ona sama nevyrobila a to něco stálo a to se musí zaplatit?
Jak to, že se nikdo nepodivuje nad tím, že je oceněn za svou práci v níž zkrátka vytváří hodnoty jakéhokoliv charakteru?
Ale já a další terapeuti nebo průvodci by měli zkrátka dávat zadarmo to, co “mají”, znají nebo skrze ně teče?
Popravdě ono to např.u mne také není bez práce.
Ano, teče mi to samo, ale tou prací pro mne je, udržovat se co v největším klidu, pohodě a rovnováze, jak v mysli tak v těle.
Hrůza, ta chudinka o sebe musí pečovat, aby se měla dobře!
No jo. Jenže když uvážíme mojí historii ( a náročnost mé práce o níž druhá strana většinou nemá ani ponětí), tak mám opravdu zcela jinou kapacitu těla a toho co sama sobě smím dovolit než průměrná žena mého věku. A jakmile přestřelím, což znamená třeba i skleničku portského po půl roce v nevhodnou chvíli, dostanu krutou čóču od svého těla…
Zkrátka mám energie tak akorát pro Barboru Kravčíkovou, což opravdu ani v nejmenším neznamená chodit do Kolbenky, postarat se sama o dítě a zvěř a pak ještě být k dispozici jiným lidem, aby mohli využívat pro sebe toho, co já přirozeně tak nějak “vím”.
Takže takhle: pokud chce kmen profitovat z toho, co mi bylo dáno, musí mi tu polívku zkrátka uvařit a postarat se o mne. Světe div se, ano i já potřebuji jíst, zaplatit nájem a čas od času si koupit šatičky a udělat si ženskou radost
A jak to vidíte vy?
A jak to máte vy, jež pracujete v tzv. “pomáhajících” profesích?
Vy přece nejlépe víte, jak je někdy náročné být cele k dispozici druhým lidem.
Jste oceněné a i finančně ohodnocené tak jak si “zasluhujete”?
A vy, jež si myslíte, že je to naprostá samozřejmost a že je nechutné, brát si peníze od lidí, kteří potřebují pomoc, zkusíte si, alespoň v mysli, tu náročnost představit?
Třeba když posloucháte o zneužívání mladé dívky jejím otcem a o laxní, labilní a slabé matce, jež to sice věděla, ale ještě na dceru byla naštvaná, že její muž jde za tou malou a ne za ní a dávala jí to sežrat?
Toto není žádný hejt, jen jsem měla potřebu to napsat, když jsem na to včera narazila…je to pouze pro zamyšlení.
Krásný den a já jdu do lesa, to víte, musím
Vaše barbora Kravčíková
www.barborakravcikova.cz
www.facebook.com/kouzelneseminare
Stále mi uniká logika tohoto přesvědčení.
Jaký je rozdíl mezi mnou a prodavačkou, která mi prodá snídani?
Že něco přeprodává, co ona sama nevyrobila a to něco stálo a to se musí zaplatit?
Jak to, že se nikdo nepodivuje nad tím, že je oceněn za svou práci v níž zkrátka vytváří hodnoty jakéhokoliv charakteru?
Ale já a další terapeuti nebo průvodci by měli zkrátka dávat zadarmo to, co “mají”, znají nebo skrze ně teče?
Popravdě ono to např.u mne také není bez práce.
Ano, teče mi to samo, ale tou prací pro mne je, udržovat se co v největším klidu, pohodě a rovnováze, jak v mysli tak v těle.
Hrůza, ta chudinka o sebe musí pečovat, aby se měla dobře!
No jo. Jenže když uvážíme mojí historii ( a náročnost mé práce o níž druhá strana většinou nemá ani ponětí), tak mám opravdu zcela jinou kapacitu těla a toho co sama sobě smím dovolit než průměrná žena mého věku. A jakmile přestřelím, což znamená třeba i skleničku portského po půl roce v nevhodnou chvíli, dostanu krutou čóču od svého těla…
Zkrátka mám energie tak akorát pro Barboru Kravčíkovou, což opravdu ani v nejmenším neznamená chodit do Kolbenky, postarat se sama o dítě a zvěř a pak ještě být k dispozici jiným lidem, aby mohli využívat pro sebe toho, co já přirozeně tak nějak “vím”.
Takže takhle: pokud chce kmen profitovat z toho, co mi bylo dáno, musí mi tu polívku zkrátka uvařit a postarat se o mne. Světe div se, ano i já potřebuji jíst, zaplatit nájem a čas od času si koupit šatičky a udělat si ženskou radost
A jak to vidíte vy?
A jak to máte vy, jež pracujete v tzv. “pomáhajících” profesích?
Vy přece nejlépe víte, jak je někdy náročné být cele k dispozici druhým lidem.
Jste oceněné a i finančně ohodnocené tak jak si “zasluhujete”?
A vy, jež si myslíte, že je to naprostá samozřejmost a že je nechutné, brát si peníze od lidí, kteří potřebují pomoc, zkusíte si, alespoň v mysli, tu náročnost představit?
Třeba když posloucháte o zneužívání mladé dívky jejím otcem a o laxní, labilní a slabé matce, jež to sice věděla, ale ještě na dceru byla naštvaná, že její muž jde za tou malou a ne za ní a dávala jí to sežrat?
Toto není žádný hejt, jen jsem měla potřebu to napsat, když jsem na to včera narazila…je to pouze pro zamyšlení.
Krásný den a já jdu do lesa, to víte, musím
Vaše barbora Kravčíková
www.barborakravcikova.cz
www.facebook.com/kouzelneseminare
